Používaná část rostliny:

Achiotec, achiotl, achote, annatto, urucu, beninoki, bija, eroya, jafara, kasujmba-kelling, kham thai, onoto, orleanstrauch, orucu-axiote, rocou, roucou, ruku, roucouyer, unane, uruku, urucum, urucuru.

Používaná část rostliny:

List, plod, semena (Folium bixae; Fructus et semen bixae).

Domorodé užití v tradiční jihoamerické etnomedicíně při:  

• zánětech prostaty,
• zánětech pochvy a pohlavního ústrojí,
• infekcích močových cest,
• snížení hladiny kyseliny močové,
• při jaterních chorobách,
• angíně, kašli,zánětech mandlí,hrtanu a dýchacích cest,
• snížení hladina cholesterolu,
• arteriální hypertenzi,
• hemeroidech,
• bolestech břicha, zácpě.

Popis:

Achiote je hojně plodící keřík nebo stromek, dosahující výšky 5-10 metrů. Ostny porostlé červeno-oranžové srdčité váčky na konci větví ukrývají přibližně 50 semen. Stromy jsou těmito jasně zbarvenými váčky doslova obsypány a jeden malý strom achiote dokáže vyprodukovat až 270 kg semene. Každé semeno je pokryto červenavým semenným míškem, který je zdrojem žluto-oranžového barviva. Vyskytuje se na celém území Jižní a Střední Ameriky a v Karibské oblasti, stejně tak jako v některých částech Mexika. Tradičním postupem je nechat semena vymáčet ve vodě, která se postupně odpařuje. Z vymáčených semen se pak vyrábí jasně zbarvená pasta, která se přidává do polévek, sýrů a dalších potravin, jimž dodává veselé žluté nebo oranžové zbarvení. Pasta je vyvážena do celého světa, kde velice často nahrazuje příliš drahý šafrán v receptech místní kuchyně. Často se užívá také jako přírodní barvivo látek a vlny a občas je přidávána také do barev, laků, nátěrových barev, kosmetiky a mýdel. Domorodé kmeny v deštných pralesích používaly a dodnes používají semen k pomalovávání těl a barvení látek. Znali je již staří Mayové, kteří je používali jako hlavní barvivo potravin, k pomalovávání těl a jako barvivo při výrobě uměleckých předmětů, v nejrůznějších řemeslech a při tvorbě nástěnných maleb. Ačkoli v dnešní době je komerčně využívána prakticky pouze semenná pasta nebo semenný olej, domorodé kmeny používaly po mnohá staletí celou rostlinu, o níž věřili, že má léčivé účinky. Piurské kmeny kupříkladu používají čaj z mladých výhonků proti dysenterii, jako afrodiziakum nebo adstringens k léčbě kožních problémů a jako lék proti horečce a žloutence (Ramirez et al. , 1988). Listy jsou používány k léčbě kožních problémů, jaterních chorob a žloutenky (Duke & Vasquez, 1994). Také se považují za účinné při zažívacích potížích. Kmeny z oblasti Cojedes používají odvaru z květů jako projímadla a k prevenci zahlenění novorozeňat. Tradiční léčitelé v Kolumbii annatto používali také jako protijed při hadím uštknutí. Semena údajně usnadňují vykašlávání, zatímco kořeny slouží jako digestivum a antitusikum (k utišení záchvatů kašle). (Bennet , 1992) popisuje různá etnomedicinální užití rozličnými komunitami Amazonie včetně Cofán, Quechua, Siona, Shuar a Waorani v Ekvádoru, Chacoba v Bolivii, Bora v Peru a Panare ve Venezuele.

V dnešní brazilské přírodní medicíně se užívá odvaru z listů Urucumu (portugalský název pro Achiote) k léčbě překyselení a jiných žaludečních obtíží, způsobených příliš kořeněnou stravou, a jako lehkého diuretika a projímadla. Je ho také užíváno ke zmírnění horeček a malárie, a především k léčbě popálenin. Achiote je běžným prostředkem, užívaným v dnešní peruánské herbalogii, usušeným listům se zde říká Achiotec. K výrobě tohoto populárního peruánského léku se používá 8-10 usušených listů, které je třeba po dobu 10-ti minut vařit v 1 litru vody. Třikrát denně po jídle se pak podává šálek teplého nebo studeného nápoje, který slouží jako lék na prostatické potíže a vnitřní záněty, arteriální hypertenzi, vysoký cholesterol, zánět močového měchýře, obezitu, nedostatečnou funkci ledvin a k zlepšení vylučování kyseliny močové. Tento odvar je také doporučován jako vaginální antiseptikum a podpora hojení, je doporučováno omývat se jím při kožních infekcích a jeho konzumace je údajně vhodná při léčbě jaterních a žaludečních obtíží. „Curanderos“ kmenů v peruánské Amazonii vymačkávají šťávu z čerstvých listů, aby si ji aplikovali do očí při očních zánětech a infekcích, a po pět dnů dvakrát denně podávaná šťáva z 12 plodů má podle jejich názoru vyléčit epilepsii.

Laboratorní výzkumy nejen potvrdily opodstatněnost tradičního využití Achiote, ale našly pro tuto rostlinu také celou řadu dalších možností. Výtažek z kořenů vykazoval hypotenzní účinek u krys, přesně tak, jak je toho využíváno v peruánské bylinné medicíně. Stejný výtažek pak působil jako jemný svalový relaxant u morčat a snižoval tvorbu žaludečních šťáv u krys, což vysvětluje jeho užívání jako digestiva a při žaludečních obtížích. Výtažky ze semen u některých živočišných druhů zvyšovaly hladinu krevního cukru, zatímco u jiných ji naopak snižovaly. V jiné studii se popisuje účinek listů na inhibici aldozoreduktázy- proces příznačný pro rozvoj diabetické neuropatie. Studie z roku 2000 potvrdila účinek výtažku z listů a kmene na hemoragii u myší, kterým byl naočkován hadí jed, ke kterémuž účelu byl používán v Kolumbii po celá staletí. Ve studii z roku 1995 byl prokázán účinek proti kapavce a v dalších výzkumech výtažek z květů a listů, podávaný in vitro, prokázal antibakteriální účinnek proti několika bakteriím včetně E. colli a stafylokokům. Tato zjištění podporují tradiční využití v přírodních medicínách při léčbě kapavky a jiných typů infekcí.

Z rostliny byly vyizolovány různé karoteny, flavonoidy,diterpeny a jeden benzenon. Byly zdokumentovány různé aktivity extraktů, mezi nimi inhibice žaludeční sekrece, inhibice syntetázy prostaglandinu, hypotenzivní efekt, relaxační efekt na hladké svalstvo, kontrakci dělohy u krys a aktivita hypoglykemická a antibakteriální (in vitro) (Gupta, 1995). Vyizolovaná látka isoskutelarein prokazovala vysokou inhibiční schopnost vůči aldozoreduktaze čočky.

Analýza semen vykazuje složení 40-45% celulosy, 3,5-5,5% sacharózy, 0,3-0,9% esenciálních olejů, 3% netuhnoucího oleje, 4,5-5,5% pigmentů a 13-16% bílkovin, a dále alfa a beta-karotenoidy a další složky. Olej je získáván ze semen a je hlavním zdrojem pigmentů bixinu (methylester C24 dikarboxylové kyseliny) a norbixinu (vlastní dikarboxylová kyselina), které jsou klasifikovány jako karotenoidy. Bixin se používá jako potravinové barvivo a má se za to, že poskytuje ochranu proti UV záření a má antioxidační a hepatoprotektivní účinky.Ačkoli využití jako potravinového barviva je běžné a rozšířené již tradičně po celém světě, v současné době je výtažků stále více užíváno také v průmyslu kosmetickém. Olej má zvláčňující účinky a vysoký obsah karotenoidů zajišťuje také blahodárné antioxidační vlastnosti.Mnoha krémům, tělovým mlékům a šamponům tak olej propůjčuje antioxidační charakter a zároveň jim dodává bohatou, sytě žlutou barvu.Ačkoli ve Spojených státech není běžně k dostání, odvar z listů Achiote, podávaný dva až třikrát denně v množství půl šálku, má prokazatelné účinky při prostatických a močových obtížích, stejně tak jako při vysoké hladině cholesterolu a hypertenzi. Při vysoké hladině cholesterolu a hypertenzi se užívá také prášek z rozdrcených semen Achiote v dávce 1-20 mg denně. Vyšší dávky mohou působit močopudně. Bylo zjištěno, že některé osoby vykazují zvýšenou citlivost na tato semena a tento močopudný účinek se u nich může projevit již při mnohem nižších dávkách, kupříkladu po konzumaci jediného sáčku popcornu, v němž bylo Achiote použito jako potravinového barviva.

Kontraindikace:

Vzhledem k nejasnému působení na metabolizmus cukrů (hypo- i hyperglykemický efekt) se nedoporučuje diabetikům ! Údaj o možné kontrakci děložního svalstva vylučuje užití těhotnými ženami.

Vedlejší účinky:

Nejsou popisovány.

Tradiční etnomedicinální léčebný předpis:

Prostatické potíže a vnitřní záněty, arteriální hypertenze, vysoký cholesterol, zánět močového měchýře, obezita, nedostatečná funkce ledvin a ke zlepšení vylučování kyseliny močové. 8 – 10 listů (ca 5gr.) namočit do litru studené vody, poté povařit ca 10 minut, nechat ustát a popíjet 3 x denně 1 šálek. Více informací získáte na stránce o standardních přípravách bylinek.

Bližší informace se můžete dozvědět na stránkách o standartních přípravách bylinek.

Fytoterapeutické vlastnosti:

Antibakterialní, antidysenterický, antigonorrhealní, antioxidační, antiseptický, antitussivní, astringentní, cicatrizační (rány hojící), depurativní, diuretický, expektorační, hepatoprotektivní, hyperglykemický, hypoglykemický, hypotensivní.

Fytochemické složení:

Listy obsahují flavonoidy apigenin, hypoaletin a kosmosin; diterpeny farnesilaceton, garanil geraniol a geraniol, alkaloidy, steroidy, fenoly, pyrogalické třísloviny, antrakinony, kumaríny esenciální oleje a kyselinu galovou.Semena obsahují červené barvivo bixin, norbixin, euxin a metylbixin, aminy, leukoantocyany, triterpeny a třísloviny. Byla potvrzena přítomnost karotenoidů luteinu a zeaxantinu, flavonoidů apigenin – 7 – bisulfátu, kosmosinu, hypoalectin – 8 – bisulfátu, luteolin – 7 – bisulfátu, luteolin – 7 – O – b – D – glukosidu a isoskutelareinu, diterpenů farnegeraniloktodekanátu, farnesilacetonu, geranilu, geraniolu a kyseliny galové.

Analýza 100 g semen vykázala obsah 13,1 g bílkovin, 5 g tuků, 5,4 g popela; ve 100 g čerstvé materie byl stanoven obsah 84,4 g vody, 0,3 g tuků, 14,3 g uhlovodanů, 0,5 g vlákniny, 1 g popela, 0,007 g Ca, 0,01 g P, 0,0008 g Fe, 0,09 g karotenů, 0,00005 g riboflavinu, 0,0003 g niacinu a 0,002 g kyseliny askorbové.

Zdroj:

• Amazonian Ethnobotanical Dictionary, DUKE A.J., VASQUEZ R., C.R.C. Press, Boca Raton, USA, 1994, ISBN 0-8493-3664-3
• Bixa orellana (L.) Monografías de plantas medicinales No 02, Instituto peruano de seguridad social – Instituto de medicina tradicional, Iquitos, Perú, 1998
• Herbal secrets of the rainforest, TAYLOR L. , Prima Health a division of Prima publishing, CA, USA, 1998, ISBN 0-7615-1734-0
• Jihoamerické léčivé rostliny a jejich užití středoevropskou populací, DORAZIL M., ZF MENDELU, Lednice na Moravě, 2007
• Manual de fitoterapia, LOPEZ VILLAR M., VARGAS VILLAVICENCIO O., Programa Nacional de Medicina Complementaria del Seguro Social de Salud – EsSalud, Lima, Perú, 2001, ISBN 9972-758-34-3
• Plantas Medicinales Nativas del Peru, PALACIOS VACCARO W.J., Concytec, Lima, Perú, 1997, ISBN 9972-50-002-1
• Salud para todos, LACANZE D., ALEXIADES M., Fenamed, Madre de Dios, CBC – Centro de Estudios Regionales Andinos «Bartolomé de Las Casas», Cuzco, Perú, 1995, ISBN 84-8387-023-1
• Sesenta Plantas medicinales de la Amazonía Peruana, DESMARCHELIER C., WITTING SCHAUS F., eBio2000, Lima, Perú, 2000, ISBN 9972-9186-0-2
• The Healing Forest, SCHULTES E.R., RAFFAUF R.F., DioscoridesPress, Portland (OR), USA, 1992, ISBN 0-931146-14-3
• Vocabulario de los nombres vulgares de flora peruana, SOUKUP J. SDB, Editoria Salesiana, Lima, Perú, 1975