Nativní názvy:

Quebra piedra, pitirishi, stone sreaker, shatter stone, sasha foster, seed on the leaf, derriere dos, des dos, feuilles la fievre, quinina criolla, dukong anak, memeniran, meniran, rami buah, tamalak, turi hutan, makantowe.

Používaná část rostliny:

Nadzemní část rostliny (Herba phyllanthidi)

Domorodé užití v tradiční jihoamerické etnomedicíně při:

• eliminaci ledvinových a žlučníkových kamenů
• kolikách, nadýmání
• virových infekcích trávícího traktu, střev
• celkovém pročištění krve
• žloutence
• bronchitidě a astmatu

Popis:

Chancapiedra je drobná vzpřímená rostlinka dorůstající výšky 30 – 40 cms, s drobnými lístky a malými květy bílé barvy, lístky vrůstají na dlouhých řapících. Vyskytuje se v deštném pralese Amazonie a ostatních tropických oblastech včetně Baham, jižní Indie a Číny. Rod Phyllanthus obsahuje více než 600 druhů travin, křovin a jedno- či dvouletých rostlin, vyskytujících se v tropických a subtropických regionech obou polokoulí. Druh P. niruri převládá v Amazonii, kde se bohatě šíří jako plevel. Druhy Phyllanthus amarus a P. sellowianus jsou velmi blízké jsou velmi blízké druhu P. niruri a to fytochemickým složením a historií ethnomedicinálního použití, ale vyskytují se v suchých klimatech Indie, Brazílie a Floridy, kde je P. amarus velmi obvyklým plevelem. Velmi blízký druh P. emblica je běžně užíván ayurvédickou medicínou pod názvem Brahmí. Španělský název Chanca Piedra znamená „Brzda nebo Rozbíječ kamenů“ protože je po generace používán nativními indiánskými kmeny jako velmi efektivní lék při eliminaci žlučníkových a ledvinových kamenů a ostatních problémech s ledvinami. Rostlina se dále používá při nejrůznějších obtížích jako blenorhagie, koliky, diabetes, průjem, horečka, chřipka, žloutenka, tumory (nádory), záněty pochvy a dyspepsie. Je to malý zázrak,že bylinka má takto široké spektrum použití, prokázaná byla aktivita antihepatotoxická, antispasmodická, antivirální, antibakteriální, diuretická, antipyretický a hypoglykemická. Jsou jí tedy přisuzovány schopnosti podpory zažívání obecně – digestivní, aperitivní, karminativní a laxativní, dále schopnost regulovat menses, tonické a antihelminické a to na bázi po generace tradovaných použití.

Chancapiedra je dosud velmi používaná v lidové medicíně Jižní Ameriky dosahujíc velké popularity jako lék na žlučníkové a ledvinové kameny. Peruánská fytoterapie ji též používá při hepatitidě, infekcích močových cest a jako diuretika. Brazilská fytomedicína ji nazývá Quebra Piedra a užívá ji jako exceletního léku pro odbourávání kyseliny močové a pro eliminaci kaménků, pro odvodnění, při infekcích ledvin a močových cest, bolestech kloubů, cystitidách, problémech s prostatou, ledvinových obtížích, hepatitidě, diabetu a jako spasmolytikum a relaxant hladkého svalstva převážně urogenitálního traktu. V Indické přírodní medicíně je nazývána Pitirishi nebo Budhatri a je obvykle užívána při astmatu, bronchitidě, extrémní dehydrataci, anémii, žloutence a TBC.

Chancapiedra se stala předmětem mnoha výzkumů pro stanovení aktivních látek a objasnění farmakologických aktivit od počátku 60 let. Indické a brazilské výzkumné týmy patřili mezi první díky dlouholeté tradici užívání obyvateli v těchto oblastech. V některých publikovaných pracech jsou uváděny malé rozdíly mezi druhy P. niruri a P. amarus, jiní vědci však tvrdí, že se jedná pouze o dvě různá označení té samé bylinky.

Tradiční použití Chancapiedry při eliminaci žlučníkových a ledvinových kaménků bylo vědecky potvrzeno klinickým výzkumem, provedeným v roce 1999 Capmosem et al. S extraktem Chancapiedry, který potenciálně zpomaloval (bez závislosti efektu na koncentraci) krystalizaci oxalátu vápníku (blokoval tvorbu kaménků). Tato schopnost byla prezentována dokonce i ve velmi vysokých (patologických) koncentracích (Ca oxalátu), což vysvětluje její tradiční využití při prevenci tvorby kaménků. Spasmolytická aktivita alkaloidů obsažených v Chancapiedra byla prokázana brazilskými vědci v polovině 80-ých let, čímž se vysvětlilo použití při již existujících ledvinových a močových kaméncích. Extrakt alkaloidů vykazoval relaxaci hladkého svalstva, především žlučovodů a močovodů, čímž se potvrdila lehkost vyloučení již existujících kaménků. Dr. Wolfram Wiemann z Norimberku prezentoval více než 100 případů a shledal Chancapiedru úspěšnou v 94% při eliminaci kaménků (Maxwell,N. 1990).

Hepatoprotektivní (játra chránící) aktivita Chancapiedry byla přiřčena dvěma složkám zvaným phyllanthin a hypophyllanthin, popsaným indickými výzkumníky ve studii roku 1985. Glykosidy nacházející se v Chancapiedře vykazovaly inhibiční aktivitu aldosareduktázy (AR) ve studiích provedených japonskými vědci v letech 1988 – 89. Analgetická aktivita byla prokázána brazilskými vědci studií v letech 1994 – 95. Diuretický, hypotenzivní a hypoglykemický efekt Chancapiedry byl zdokumentován v klinické studii v roce 1995, která vykázala signifikantní efekt diuretický, signifikantní snížení systolického krevního tlaku při nediabetickcýh hypertenzích a na osobách ženského pohlaví a dále prokázala signifikantní snížení hladiny glykemie ( krevního cukru ) u diabetických pacientů požívajících Chancapiedru po dobu 10 dní.

Chancapiedra na sebe upoutala světovou pozornost na konci 80-ých let pro svoji aktivitu proti hepatitidě B. Klinické studie s Chancapiedrou, prováděné na dětech s infekční hepatitidou směsí indiánských bylin, kde byla hlavní složkou Chancapiedra vykázaly slibné výsledky podpořené dalšími in vitro a in vivo studiemi. V indické studii r. 1992 byla prokázána deaktivace hepatitidy B pomocí Chancapiedry in vitro. Následující studie „in vivo“ na savcích prokázaly eliminaci hepatitidy B v průběhu 3 – 6 týdnů. Následující studie ohledně užití Chancapiedry při hepatitidě B byly však rozporné, což může souviset s různými použitými botanickými druhy, místem sklizně, výslednou hladinou aktivních látek a standadizací jednotlivých užitých extraktů. Rozličné následující studie z konce 80-ých a počátku 90-ých let neprokázaly efekt proti hepatitidě B, ale jiné výzkumy prováděné v letech 1990 – 95 indikovaly, že Chancapiedra demonstruje antivirální aktivitu proti hepatitidě B.

Mnohé nedávné výzkumy odhalily antivirální aktivity zasahující proti viru HIV. Japonská výzkumná skupina odhalila vlastnosti inhibice reverzní transkriptázy Chancapiedry proti HIV-1 v roce 1992 s vodným extraktem rostliny. Bristol-Myers Squibb Pharmaceutical Research Institute izoloval přinejmenším jednu z látek rostliny odpovědných za tuto aktivitu – nová složka byla nazvána nirurisid a byla popsána ve studii roku 1996.

Zajisté bude ještě potřeba mnoho výzkumů pro objevení nového léku proti AIDS nebo hepatitidě z Chancapiedry, pokud se tak stane. V mezičase je však Chancapiedra s šíří svého efektivního užití velmi důležitým bylinným lékem z deštného pralesa a získává si světovou popularitu léčitelů a praktiků přírodní medicíny. Důležitější je však, že nemá vedlejší účinky a není toxická, jak vyplývá z mnoha klinických studií i mnohaleté zkušenosti bylinné medicíny.

Následující studie nám byla zaslána laskavostí – doc.ing. Lopéze Vinatey, M.Sc, Ph.D., brazilského fytochemika a našeho partnera: Campos A.H., Schor N., Nephrology Division, Departament of Medicine, Universidade Federal de Sao Paolo, Brazílie

Vyšetřovali jsme „in vitro“ efekt vodného extraktu Phyllanthus niruri L. na modelu CaOx krystalů ledvinových buněk Madin-Darby. Extrakt potenciálně a efektivně podporoval – bez závislosti na koncentraci – inhibiční efekt usazování krystalů CaOx. Tato schopnost byla vykazována ve velmi vysokých (patologickcých) koncentracích CaOx při kterých nebyly prokázány indukce toxických efektů P.niruri L. Biochemické analýzy kultur obsahujících P. niruri L. neposkytly žádné stopy pro objasnění způsobu napadení patologickcýh buněčných procesů tímto přírodním produktem. Ačkoli jsou nezbytné další studie pro lepší pochopení úlohy P. niruri L. při urolithiase, naše nálezy ukázaly, že tento přírodní produkt může být atraktivníalternativou pro léčbu ledvinových kaménků.

Kontraindikace:

Nejsou popisovány.

Vedlejší účinky:

Nejsou popisovány.

Tradiční etnomedicinální léčebný předpis:

Pro všechny výše uvedené obtíže se užívá celá nadzemní část rostliny, připravit nálev 5 gramů na litr vody, pít 3x denně šálek.

Bližší informace se můžete dozvědět na stránkách o standartních přípravách bylinek.

Fytoterapeutické vlastnosti:

Analgetický, aperitivní, antibakteriální, antihepatotoxický, antispasmodický, antivirální, karminativní, digestivní, diuretický, febrifugní (antipyretický), hepatotonický, hypoglykemický, hypotensivní, imunostimulační, laxativní.

Fytochemické složení:

3,5,7-trihydroxyflavonal-4´-o–1-(-)-rhamnopyranosid, 4-metoxynorsecurinin, 4-metoxy-securinin, 5,3´,4´-trihydroxy -flavonon -7-o–1-(-)-rhamnopyranosid, astragalin, brevifolinkarboxylová kyselina, cymen, ellagová kys., hypophyllantin, limonen, lintetralin,lupa-20(29)-en-3-ol, lupa-20(29)-en-3-olacetát, lupeol, methylsalicylát, niranthin, nirtetralin, niruretin, nirurin, nirurisid, phyllantin, phyllochrysin, phyltetralin, quercetin, quercetinové heterosidy, quercetol, quercitrin, rutin, saponinové trialcontanaly, tricontanol

Zdroj:

• Amazonian Ethnobotanical Dictionary, DUKE A.J., VASQUEZ R., C.R.C. Press, Boca Raton, USA, 1994, ISBN 0-8493-3664-3
• Diccionario enciclopedico de plantas utiles del Perú,  BRACK, E. A., CBC-Centro de Estudios Regionales Andinos «Bartolomé de Las Casas», Cuzco,Perú, 1999, ISBN9972-691-21-0
• Herbal secrets of the rainforest, TAYLOR L. , Prima Health a division of Prima publishing, CA, USA, 1998, ISBN 0-7615-1734-0
• Jihoamerické léčivé rostliny a jejich užití středoevropskou populací, DORAZIL M., ZF MENDELU, Lednice na Moravě, 2007
• Manual de fitoterapia, LOPEZ VILLAR M., VARGAS VILLAVICENCIO O., Programa Nacional de Medicina Complementaria del Seguro Social de Salud – EsSalud, Lima, Perú, 2001, ISBN 9972-758-34-3
• Nephron 1999; 81(4):393-7 , PMID: 10095174 (PubMed – indexed for MEDLINE)Plantas Medicinales Nativas del Peru, PALACIOS VACCARO W.J., Concytec, Lima, Perú, 1997, ISBN 9972-50-002-1
• Salud para todos, LACANZE D., ALEXIADES M., Fenamed, Madre de Dios, CBC – Centro de Estudios Regionales Andinos «Bartolomé de Las Casas», Cuzco, Perú, 1995, ISBN 84-8387-023-1
• Sesenta Plantas medicinales de la Amazonía Peruana, DESMARCHELIER C., WITTING SCHAUS F., eBio2000, Lima, Perú, 2000, ISBN 9972-9186-0-2
• The Healing Forest, SCHULTES E.R., RAFFAUF R.F., DioscoridesPress, Portland (OR), USA, 1992, ISBN 0-931146-14-3
• Vocabulario de los nombres vulgares de flora peruana, SOUKUP J. SDB, Editoria Salesiana, Lima, Perú, 1975