Načítám...
  1. Titulní stránka
  2. Zdravotní potíže
  3. A
  4. Alkohol-následky
  5. Uña de Gato (Vilcacora, Koč...

Uña de Gato (Vilcacora, Kočičí dráp, Samento)

Uña de Gato je liána rostoucí v deštném pralese Amazonie, kde je používána po tisíce let domorodými indiány v přírodní medicíně. Účinnou částí rostliny je mj. vnitřní kůra neboli lýko. Obsahuje jedinečnou kombinaci chemických sloučenin (alkaloidů), které při síle svého účinku jsou zároveň velmi šetrné k celému organismu.Uña de Gato se používá k léčbě zánětů, ran, revmatismu, žaludečních vředů, rakovin a zhoubných nádorů, k posílení imunity a k léčbě jakýchkoliv nemocí způsobených parazity (virózy, mikózy, kandidózy).

Informace o produktu

Čeleď:    Rubiaceae (mořenovité)             Rod: Uncaria             Druh: tomentosa Willdenow DeCandolle (ex Römmer&Schultess)

Nativní názvy:

viz odd. popis

Používaná část rostliny:

viz odd. popis 

Léčivé vlastnost:  

Liána rostoucí v Amazonii. Etnomedicína ji užívá k léčbě zánětů, revmatu, žaludečních vředů, rakovin a nádorů, k posílení imunity a k léčbě různých nemocí způsobených parazity (virózy, mykózy, kandidózy). Velmi vhodná také k prevenci zdraví.

Bylinku je možné využít při:

  • léčbě zhoubných nádorů, rakoviny
  • léčbě nemocí trávícího traktu, zánětů, vředů, zácpy, plynatosti, parazitů, hemeroidů
  • revmatismu
  • nedostatečné funkci imunitního systému - posílení imunity
  • cirhoze jater
  • antioxidant

Popis:

Této bylince věnujeme více prostoru, protože již se také mnozí čeští klienti a pacienti mohli přesvědčit o její vyjímečnosti, která si bezesporu bližší popis zaslouží.

Uña de Gato je liána rostoucí v deštném pralese Amazonie, kde je používána po tisíce let domorodými indiány v přírodní medicíně. Účinnou částí rostliny je mj. vnitřní kůra neboli lýko. Obsahuje jedinečnou kombinaci chemických sloučenin (alkaloidů), které při síle svého účinku jsou zároveň velmi šetrné k celému organismu.

Uña de Gato se používá k léčbě zánětů, ran, revmatismu, žaludečních vředů, rakovin a zhoubných nádorů, k posílení imunity a k léčbě jakýchkoliv nemocí způsobených parazity (virózy, mikózy, kandidózy).

Uña de Gato můžeme doporučit jako preventivní antioxydant, prostředek pro posílení přirozené obranyschopnosti organismu (imunity) ale i k řešení konkrétních zdravotních obtíží. Pro preventivní očistnou kúru je doporučováno tříměsíční pravidelné používání a pro řešení již vzniklých obtíží závisí délka používání na konkrétním druhu, obvykle bývá 6 a více měsíců.

Legenda z doby Ashaninků

Indiáni v amazonském deštném pralese zdejší léčivé byliny a jejich účinky znali již od nepaměti a z generace na generaci si je předávali formou legend a mýtů. Z mnoha mýtů o Uña de Gato je nejrozšířenější tento: "Jednou v noci za úplňku a přítomnosti Kashiri, nejvyššího boha Ashaninků se vydal lovec hledat potravu pro svoji rodinu. Po dlouhých hodinách nezdařeného lovu jej začaly opouštět síly. V tom spatřil obrovskou pumu jak silou svých drápů škrábe kůru z jakéhosi stromu a posléze pije mízu, která z naškrábané kůry stékala. Překvapen témto výjevem se po odchodu pumy přiblížil ke stromu, který kuriozně připomínal svými výrostky ocelové drápy pumy. Ze zvědavosti a pro osvěžení se též napil mízy a usnul. Po hlubokém snu vstal a vydal se opět na lov. Do cesty mu vběhl obrovský pásovec, kterého okamžitě dovedně usmrtil šípem. Ashaninkové to nepovažovali za náhodu, nýbrž za doklad magické, léčivé a revitalizační síly stromu Uňa de Gato. Od těch dob si indiáni liány váží a používají ji k různým léčbám. Nadto mají v úctě pumu, protože to byla ona, přes koho jim bůh Kashiri poskytl poznání Uňa de Gato. I nadále se jí obávají, ale více ji neloví, aby se bůh nerozhněval a nenechal je zahynout hladem a různými nemocemi."

Výsledky výzkumů fascinují "Od objevení chininu žádná jiná rostlina nepřitahovala tolik pozornosti odborníků ze světa vědy."

Modernímu světu byla „zázračná liána" představena rakouským vědcem Klausem Keplingerem, který se doslechl o vyléčení dona Luise, osmdesátiletého osadníka z Peru odvarem z Uňa de Gato. Tento byl nevyléčitelně nemocen dnou a rakovinou plic. Jeden z jeho synů se nesmířil s osudem a vyhledal pomoc indiánské šamanky, která otci dávala pít denně 2 litry odvaru z liány. Po půlročním užívání byl otec zdráv a v plné kondici se dožil devadesátky. Keplinger inicioval koncem 70-ých let minulého století seriózní výzkumy liány a mezi lety 1979 - 1984 registroval v USA postupně tři patenty na izolaci léčivých složek.

V květnu 1994 se v Ženevě uskutečnila pod záštitou Světové organizace zdraví (WHO) první mezinárodní konference na téma Uncarie tomentosy. Účastníci zdůraznili, že spektrum onemocnění, na které látky obsažené v U. tomentose působí, je nezvykle široké a tím, že velmi účinně působí na imunitní systém člověka (zvyšuje imunitu téměř o 60%) může pomoci u celé řady onemocnění. Vědecké výzkumy ke dnešnímu dni jednoznačně potvrdily její schopnost potlačovat záněty, brzdit růst nádorů, potlačovat infekce a virózy… Informace z jednotlivých klinik a lékařských pracovišť jednoznačně dokazují příznivý vliv výtažků z této rostliny na průběh jednotlivých onemocnění i na jejich léčbu.

Z odborných článků citujeme mj. Journal of Natural Product, ze kterého vyplývá, že výzkumy vedené Dr. Aquinem z Univerzity v Neapoli potvrdily schopnost Uncarie tomentosy přesněji řečeno některých jejích složek mírnit zánětlivé stavy o 46 - 69% (při testech in vivo i in vitro), Tato skupina chemických substancí prokazuje i vlastnosti antivirové. Sandoval a kol. zveřejnil v roce 1997 výsledky výzkumů provedených na Lékařské fakultě University v Louisianě, které prokázaly vysoký antioxydační efekt. Klinar a kol. v roce 2000 publikuje provnání antioxydačního efektu U. tomentosy a vitaminu C. Výsledky jednoznačně ukazují na aktivitu U. tomentosy 3,18 krát vyšší než u vitaminu C. Vědci dále prokázali léčivé působení při snižování vysokého tlaku, zamezování retence tekutin, omezení vzniku zánětů, prevence šíření tumorů a překonávání virových infekcí. Lékaři zaznamenali výsledky při léčbě kandidóz, parazitických infekcí, zánětlivých střevních onemocnění i chronických zažívacích obtíží. Ještě pozoruhodnější jsou zprávy v souvislosti s rakovinou a kardiovaskulárními nemocemi. U. tomentosa vykazuje silné antihypertenzní účinky, zamezuje hromadění krevních destiček a má silné antimutagenní vlastnosti. Mailaenderova studie (SRN) může být jedním z důkazů. Stovce aktivních kuřáků byla v moči prokázána přítomnost mutagenních látek, které bývají příčinou tvorby rakoviny v organismu. Již krátce po podání U. tomentosy byla jejich přítomnost v moči silně redukována a následně vymizela zcela.

Ze složení Uña de Gato

Kladné léčivé účinky, o nichž svědčí většina studií i léčených pacientů, se připisují řadě indolových a oxindolových alkaloidů . Mezi ně patří imunologicky nejaktivnější izopteropodin a rhyncophyllin (rynkofylin) se schopností blokovat hromadění krevních destiček a trombů, dále hirsutin a mitraphyllin, výrazně podporující proliferaci lymfocytů včetně významné podpory fagocytózy. U. tomentosa posiluje schopnost těla bojovat s infekčním onemocněním, s bakteriemi a viry. Kromě těchto alkaloidů izolovali vědci několik polyfenolů triteripenů, rostlinné steroidy beta sitosterol, stigmasterol a campasterol. Tyto složky pomáhají vysvětlit nejrůznější kladné účinky Una de gato, o nichž pacienti hovoří. V Institutu imunologie Niwa v Kochi-ken v Japonsku bylo v kůře liány objeveno pět prokyanidů. Jsou to vodou rozpustné flavonidy s protizánětlivými účinky.

Názory odborníků

O vyjádření k rostlině i našemu produktu požádala naše společnost několik předních odborníků, s nimiž spolupracujeme.

Přední farmakobotanik Prof. RNDr. Luděk Jahodář, CSc. hodnotí bylinu takto:

"Vodný roztok kořenové kůry U. tomentosy je tradičním peruánským léčivým přípravkem. Používá se jako antiflogistikum, kontraceptivum a cytostatikum, antirevmatikum a k terapii vředové choroby žaludku. Druh U. guaianensis pak k hojení ran a při zánětech GIT. Imunostimulační účinek je připisován pentacyklickým oxindolalkaloidům (in vitro stimulují endothelové buňky k produkci faktoru regulujicího proliferaci lymfocytů, je popisována stimulace interleukinu-1 a interleukinu-6 v alveolárních makrofágech), tetracyklické oxindolalkaloidy působí na CNS a jsou antagonisty účinku pentacyklických oxindolalkaloidů."

Onkolog MUDr. Holeyšovský z Prahy hodnotí:

"Předností je efekt stimulující specifickou protinádorovou imunitu bez vedlejších účinků. Specifičností mechanismu je efekt nejpatrnější u nádorových onemocnění GITu, střev a plic. Své opodstatněné místo samozřejmě má i v prevenci."

MUDr. Pavel Špatenka, který již několik let intenzivně používá amazonské rostliny hodnotí:

"Uncaria tomentosa aktivuje samoléčebné mechanizmy natolik přesvědčivě, že vnáší do terapie prvek víry tam, kde už existují solidní vědecká data. Tím jak sbližuje víru s vědou, čímž ukazuje novou moderní cestu přírodní medicíny, stává se příkladem velmi efektivní a čistě přírodní léčby bez vedlejších nežádoucích účinků na organizmus, a to jak v léčbě tak i v prevenci chorob."

Ortoped Dr.med. Jiří Půlpán, který působil osm let na Univerzitní klinice v Heidelbergu říká:

"Mnohostrannost léčebného i preventivního použití U. tomentosy otvírá nové možnosti léčby čistě přírodními preparáty. Díky jemnému působení bez vedlejších účinků je její místo v současné medicíně neoddiskutovatelné."

Dr. med. Reinhardt Szimonisz praktikující v SRN používá již řadu let amazonských bylin především k léčbám zánětlivých a nádorových onemocnění močopohlavních orgánů. Hodnotí náš produkt:

"Velmi efektivní koncentrát obsažený v tabletách Uña de Gato tabs + nepředčí-li, pak se plně vyrovná formě odvarů, kterou již dlouhou dobu aplikuji svým pacientům. Výsledky aplikace jsou porovnatelné s jinými metodami léčby, zřejmou výhodou je, že působí bez vedlejších vlivů, zatěžujících organizmus."

Různost názvů Uncarie Tomentosy

V našich zemích je též známá jako Villcaccora a to díky popularizaci polským misionářem páterem Egmundem Szeligou. V domorodé řeči indiánů quechua to znamená „posvátná rostlina".Výhonky dosahují až několik desítek metrů. Rostou pomalu a plné délky dorůstají během dvaceti let. Při sklizni se dnes sbírá pouze kůra, aby nedošlo k poškození kořenů a zajistilo se další množení rostliny. Vláda Peru v důsledku obrovské poptávky po zázračném léku uzákonila termíny a množství sklizně, aby zabránila vyčerpání zásob této cenné rostliny. Dnes, po regulaci těžby se z pralesa získává kolem 300 000 kg ročně. V současnosti pěstují U. tomentosu původní peruánští Indiáni na plantážích pod patronací světových farmaceutických koncernů. Mělo by se tak zabránit narušení rovnováhy deštného pralesa při stále se zvyšující poptávce po této rostlině.

Užití rostliny

Škála použití je opravdu široká: od protizánětlivých a protimikrobiálních obecně, přes adaptogenní až po protimutagenní (tedy protirakovinné). Závěry klinických studií potvrzují účinné užití při prevenci a léčbě - akné, herpesu, alergií, astmatu, problémů gastrointestinálního traktu typu Crohnovy nemoci, žaludečních vředů, gastritid, onemocnění střev vůbec, candidózy, diabetu, hypoglykemie, zánětu prostaty, artritidy, zánětu kloubního váčku, fibromyalgie, problémů menstruačního cyklu a menopausy, hypertenze, k nápravě nerovnováhy v tenkém střevě, kde pomáhá při obnovování prospěšných bakterií.nemocí oběhového systému i rakovinových nádorů. Nejčastěji užívá k celkovému zvýšení imunity. Je dokonce účinná natolik, že pomáhá jako podpůrný prostředek při léčbě AIDS. Její léčivé účinky jsou skutečně mnohostranné. Důležité je, že jsou přitom velmi šetrné klidskému organismu. Léčitel Jiří Janča píše:" Řada světových vědců si uvědomuje nesprávný trend vývoje světového zdravotnictví. Obecně se to vyjadřuje konstatováním, že čím je v medicíně postup vědečtější, tím méně je fyziologický."Pro její protimutagenní aktivitu bývá velmi doporučována kuřákům v prevenci proti vzniku nádorových onemocnění.

Konkrétní příklady léčby

Příběh dvou pacientek:

Elsii (58 let, Holandsko) lékaři diagnostikovali rakovinu vaječníků a dělohy. Chirurgický zákrok vyloučili a rozhodli se pro chemoterapii. Elsii zbývaly asi tři měsíce života. Spojila se s lékařem z Amsterdamu, který se zabývá alternativním léčením rakoviny. V listopadu 1994 spolu zahájili léčbu injekcemi 714X a Essiac tea. V únoru 1995 šla na nové vyšetření. Její stav se mírně zlepšil, ale tumor se nezmenšil. Přestali s injekcemi 714X a začali s podáváním SOD (antioxidačního enzymu). Žádné zlepšení. V dubnu 1995 proto zahájili léčbu podáváním tablet U. tomentosy (9 tablet po 350 mg denně - tři tablety 30 minut po každém jídle). Koncem května 1995 se její krevní obraz výrazně zlepšil. V červenci 1995 stále pokračovala s kombinací Uncarie a Essiacu. Rok poté, co jí lékaři dávali stěží tři měsíce života se vrátila donormálního života.

Julia (11 let, Holandsko) onemocněla těžkou kolitis, byla na antibiotikách a prednisonu, ale na léčbu nereagovala. Pod dohledem lékaře začala brát U. tomentosu. Lékař doporučil 2 tablety po 350mg dvakrát denně po jídle. Začátkem srpna byla Julia bez antibiotik i prednisonu. Cítila se lépe, ale nemoc přetrvávala. Pokračovala v léčbě Uncarií a v říjnu byla v pořádku. Vyšetření v nemocnici kolitis neprokázalo. Přesto lékař předepsal udržovací léčbu na dalšího půl roku. Juliin příběh ukazuje, jak může být výhodnější dát přednost šetrné léčbě bylinkami před umělými medikamenty, které mají většinou nežádoucí vedlejší účinky.

Věda a výzkum

1. Taxonomická a systematická klasifikace (Obregon / Pe)

Division: XXVII

Phylum: Spermatophyta (Magnoliophyta)

Subphylum: Magnoliophytina

Třída: Dicotiledonae

Podtřída: Metaclamideas

Řád: Gentianales

Podřád:

Čeleď: Rubiaceae

Rod: Uncaria

Druh: tomentosa (Willdenow ex Roemer & Schultes)

De Candolle

2. Jména, lidové názvy

2.1 Latinská synonyma:

  • Nauclea acuelata HBK (Nov. Gen. & Sp. 3; 382, no Wolld, 1797)
  • Nauclea tomentosa Willd. Ex. R. & S. * (Syst. Veg. 5; 221, 1819)
  • Ourouparia tomentosa ( Willd. Ex. R. & S.) Schumm. (Mart Fl.Bras. 6, pt.6; 132, 1889)

2.2. Obvyklé názvy:

Cat´s claw (anglicky), Uña de gato (španělsky), Vilcacora (AMC), Kočičí dráp (česky)

2.3. Domorodé kmeny:

Tua juncana (Chocó, Kolumbie), Bejuco de agua (Kolumbie), Rangayo (Valle de changuinola Panamá, Costa Rica), Garabato, Garabato casha, Unganangui, Garabato amarillo, Garabato colorado, Bejuco de agua, Garra gavilan, Deixa paraguayu Uña de gavillan ( peruánská populace ), Samento, Paotati (Ashaninkas, Pe), Kug kukjaqui (Aguaruna, Huambisas, Jibaros, Pe), Paoti – mosha, Misho mentis, Pahuetati- mosha (Shipibo – Conibo, Pe)

3. Botanický popis

3.1. Rostlina

Charakterizována Obregón 1994 a Silva a col. 1997 jako plazivý a šplhavý keř (liána), dosahující výšky až 20 metrů. Kmen a větve čtyřúhlé blíže ke špičce, se zahnutými masívními dřevnatými trny, stočenými oble dolů, neuzavřenými.

3.2. Listy

Listy vykazují krátké řapíky do 1,5 cm.dély, čepele memranosní konzistence ( žilkaté ), oblého / oválného tvaru délky 7 - 9 cm., široké 4,3 - 9 cm, vrchní strana zelenožlutavá, neprůhledná, spodní strana bledězelená, kde pozorujeme jemné ochlupení ( chmýří ), odkud pochází název „tomentosa".

3.3. Květenství

Květenství dély do 9 cm, malé hrozánky do 5 hlaviček, stonky (stopky ) délky 1 - 3,5 cm. a průměru 0,8 - 3mm. Průměr hlavičky mezi 1,5 - 2 cm. Květy jsou barvy žlutavě bílé, koruna formy nálevkovité, ca. 5 mm délky, 0,6 mm průměru. Tyčinky 1,1 - 1,5 mm délky, vajíčko oblé, styl lineární ca 4,5 - 6 mm délky.

3.4. Plod

Plod dvojmocný, zúženě oválný do ca 0,9 mm délky. Semena štíhlá, podlouhlá de 4 mm délky, váhy 8 - 10.000.000 do kg.

4. Výskyt a vlastnosti biotypu

4.1.Americký kontinent

Belize (Britský Honduras), Brasil, Bolivia, Colombia (Chocó a Amazonie) Costa Rica, Ecuador, Guatemala, Guyanas, Honduras, Nicaragua, Panamá (Bocas de Toro, Valle del río Gatún), Paraguay, Perú, Surinam, Trinidad, Venezuela.

4.2. Perú

Ayacucho, Junín, Pasco, Ucayali, San Martín, Madre de Dios, Cuzco

4.3. Biotypy

Vlhký tropický les nížinný (bh – T), velmi vlhký tropický les nížinný (bmh – T), vlhký tropický les podhůří (bh – PT), velmi vlhký tropický les podhůří (bmh – PT), vlhký subtropický les nížinný (bh – S) a v prúnicích následujících typů (bh – S / bh – T) a (bmh – PT / bh – T).

4.4. Fiziografie

Flores y Quevedo citovaní Pinedem (2000) uvádí nejčastější výskyt v oblastech rovin, povrchně zvlněných, vlhkých až mokrých a špatně odvodněných.

4.5. Půda

Flores (1995) uvádí půdy hlinité, jílovité, špatně odvodněné (charakterizované jako půdy typu "Gleysols") nebo dobře odvodněné (půdy typu Cambisols) podle klasifikace FAO. Pinedo (1997) uvádí, že prosperuje v zaplavených / povodňových půdách jako v těchto dobře odvodněných. Dále uvádí výrazný příklon k půdám pročištěným, a rozvoj v půdách vápenného typu.

4.6. Klima

Zavala (1996) uvádí preference rostlin v klimatu s průměrnou minimální roční teplotou 18,5°C , maximální pak 27,7°C s ročním průměrem srážek minimálně 2000 mm, max. 6000 mm., Pinedo (1997) pak uvádí jiné podmínky, srážkovost 1500 – 3200 mm, průměrnou roční teplotu 25 – 27°C. Lombardi (1999) uvádí následující podmínky: Průměrná roční teplota 17 – 25,7°C, průměrné roční srážky 1200 – 6000 mm.

4.7. Přírodní asociace

Přirozeně se vyskytuje s různými druhy podle Piňána a Florese (1995) nejčastěji Cetropia spp., Vismia spp., Ficus spp., Heliocarpus popayanensis, Ochroma piramidale, Vernonia spp., Inga spp., a Hymanthanus sucuuba. Zavala (1996) uvádí asociace s Omosia spp., Simaroura amara, Chorisia spp., Geoffroea spp., Terminalia spp., Iranthera spp., Jacaranda spp., Cedrela odorata, Swietenia macrophylla, Terminalia tarapotensia, Cedrelinga catenaeformis, Calycophyllum spruceanum, Porteria spp. A Quararibea spp.

4.8. Fenologie

Quevedo (1995) uvádí z regionu Ucayali květ v období říjen, listopad, plod prosinec – leden a semena únor – březen. Pinedo (1997) uvádí z regionu San Martín počátek květu v září, plod říjen – listopad a výtrus semen v prosinci – lednu.

4.9. Kultivace

Barriga (2000) představuje "Plan de manejo forestal" realizovaný nativními indiány kmene Shipibo – Conibo v lokalitě Vista Alegre de Iparia. Uvádí četnost 72 – 151 lián / hektar, z čehož pouze 42% je průměru kmene nad 6cm, což je minimum pro sběr liány. Z těchto uvádí výnos 862 kg / ha. V současnosti je obděláváno ca 90 ha z celkových 4730 ha schválených.

5. Etnobotanika

Urrunaga (1994) ji zařazuje jako kvalitní rostlinu mezi existujícími užívanými. V tradiční medicíně oblasti andsko – amazonské. Peruánské natívní kmeny používající ji: Boras – severní selva, Campas, Ashaninkas, Amueshas – střední selva, Machinguengas – jižní selva ji užívají k léčbám artritid, reumatismu, všech typů zánětlivých procesů, protirakovinně především na urogenitální trakt žen, k léčbám gastritid, cirhozy a gonorhei. Také se běžně užívá latex – míza barvy oranžovo červené, vytékající ze středního svazku radiálního řezu kmene a to pro léčbu ledvinových problémů.

Duke (1994) uvádí užití vařené kůry (odvaru) kmenem Piura jako protizánětlivý, antireumatický a antikoncepční agens, také užívaná k léčbě žaludečních vředů a tumorů.

Obregon (1994,1997) potvrzuje následující užití v tradiční peruánské medicíně: zánětlivé procesy různých původů produkujících signilogie nebo symptomy v orgánech nebo systémech: artritis (bez jakékoli další klasifikace), gastritis (různých etiologií), záněty kůže a urogenitálního traktu, astma, žaludeční vředy,diabetes, degenerativní onemocnění: rakovina (nejčastěji urogenitálního traktu žen, bronchopulmonární, žaludku, rúzné tumory, virózy (bez specifikace ), nepravidelnosti menstruačního cyklu, konvalescence a celkové oslabení, gonorrhea. V tradiční medicíně Guyany – nativní kmen del rio Appaporis se používá odvar též k léčbám dysenterie.

Lopéz (1996) realizoval průzkum trhu ve čtvrti Belén, městě Iquitos (Perú) – prodej tradičních léčivých bylin domorodci s následujícím výsledkem. Z 25 prodejců souhlasilo s revizí 20 z nichž 14 deklarovalo, že prodává Uňa de gato. Z tohoto počtu 71,14% prodává pouze uncarii tomentosu, 14,29% pouze uncarii guianensis a 14,5% oba druhy. Prodejci na trhu ji doporučují pro následující užití: rakovina, problémy s prostatou, vředy, ledviny, problémy jater, diabetes, bolesti svalů, celkové tělesné zesílení, prevence nemocí, AIDS, reumatismus, vnitřní infekce, vnitřní záněty, všechny druhy chorob, pročištění krve, bronchitis, bolení v krku a chrapot, jako diuretikum a při TBC. Obecně nejlepší užití uvádí pro problémy jater 12,76%; posílení těla 10,63% a rakovinu 10,63 z celkového souboru 48 údajů.

7,14% prodejců vylučuje použití v kombinaci s ostatními rostlinami a 92,85% doporučuje kombinaci s s jinými druhy, nejčastěji: bulva Dracontium lorentse, kořen Euterpe oleracea, latex Sangre Drago, olej Ungurahui, kůra Huacapurana, kůra Maytenus macrocarpa, kůra Cumaceby, s jakoukoli jinou kůrou, s Ephedra americana (peruviana), listy Plantago mayor, listy Malachra alceifolia, latex Ficus spp., kůra Spondias mombin, likér ze 7 kořenů.

Nejčastěji se kombinuje s Maytenus macrocarpa, 12,5%, Euterpe oleracea, Dracontium loretense a každým typem kůry 10%.Lopéz a Llerena (1996) kontrolovali pod hlavičkou Institutu pro výzkum peruánské Amazonie 100 prodejců s následujícími výsledky: 78% prodejců neví který druh prodává, 17 procent preferuje U. tomentosu a 5% ostatní druhy. Z těcht, kterří konzumují U. tomentosu 65% ji považuje za velmi efektivní (účinnou) a 35% protože se začalo pomocí tohoto druhu. Nejčastěji ji používají pro léčbu ledvin 14%, gastritidy 14%, artritis 10%, diabetes 7%, pro celkovou rekonstrukci a prevenci 7%.

47% uvádí, že poznali pozitivní účinek U. tomentosy, z čehož 55% na vlastním organizmu, 22% na svých pacientech, 13% na svých přátelích a 10% ze zdrojů medicinálních informací.

Nemoci pacientů, kteří uvádí poznatek na vlastním organismu byly: prostata 30%, reumatismus 20%, zánětlivé procesy 15%, ledvinové obtíže 15%, diabetes 10%, hernie 7%, ztráta paměti 3%.

5% respondentů uvádí znalost negativních vedl. účinků: na ledviny 45%, zvýšení arteriálního tlaku 35%, ostatní 25%.18% užívá u. tomentosu v kombinaci s jinými rostlinami, nejčastěji s MALVA (Malachra alceifolia) 35%, LLANTEN (Plantago mayor) 30%, ŇUNCO PICHANA 20%, LINAZA 10% a CEBADA 10%.

Tekutina pocházející ze syrového kmene – radiální řez – se používá v peruánské Amazonii pro zahnání žízně, hladu a proti únavě.Obyvatelé města Iquitos (3 mil. Obyv.) ji používají jako: afrodisiakum, proti alergiím (listy), proti celkové slabosti, jako antikoncepci, při diabetu, gastritis, cirhose a gonorhei.

Vniřních částí kmenů po zbavení kůry a lýka se používá ke stavbám konstrukcí.

6. Chemie a fytochemie

V Peru tak jako i v zahraničí byly provedeny celé řady výzkumů v laboratořích a na universitách s různými částmi rostliny. Aktuálně jsou zaregistrované 3 patenty následujících čísel: No.: 4844901 z 7/1989; No.: 4940725 z 7/2000 a No.: 5302611 z 4/1994, předložené k registraci v USA rakouským vědcem Klausem Keplingerem a kol. v souvislosti s izolací alkaloidů z kořene U. tomentosy, které pozitivně stimulují imunitní systém. Část skupiny těchto vědců provedla též výzkum determinace sekundárních metabolitů v závislosti na části rostliny.

6.1. Kořen – alkaloidy

Isopteropodin nebo Uncarin E, Pteropodin nebo Uncarin C, Mitrafilin, Isomitrafilin nebo Ajmalicinoxindol A, Uncarin F, Rinkofilin nebo Mitrinermin, Isorinkofilin, Especiofilin nebo Uncarin D, Gelsemin.

6.2. Kmen/kůra

6.2.1 Alkaloidy: Rinkofilin, Isorinkofilin, Mitrafilin,Dihydrokorinantein, Uncarin F, Hirsutein, Hirsutin

6.2.2 Triterpeny: 3beta – 6beta, 19alfa trihydroxiura – 12 – 28á kyselina, 3beta – 6beta, 19alfa trihydroxi – 23 oxi – ura – 12 – 28 á kyselina, 23 – nor – 24 esomethylen – 3beta, 6beta, 19alfa – trihydroxi – 12 – 28–á kyselina; 3beta – 6beta – 19alfa – trihydroxiura – 12 – 23, 28 – dimethylát.

6.2.3 Glykosidy: Kyselina quinovická – 3beta – O – beta – D – glukopyranosil – 1 – 3 – beta – D – fukopyranosid, – 3beta – O – beta – D – glukopyranosil – 1 – 3 – D – fukopyranosil (27 – 1) – beta–D–glukopyranosilester,– 3beta – O – beta – D – glukopyranososil – 1 – 3 – beta – D – fukopyranosil – (28 – 1) – beta – D – glukopyranosilester,– 3beta – O – (beta – D – quinopyranosil) – (27 – 1) – beta – D – glukopyranosilester– 3beta – O – (beta – D – fukopyranosil) – (27 – 1) – beta – D – glukpyranosilester– 3beta – O – (beta – D – quinovopyranosil) – (28 – 1) – beta – D – glukopyranosilester(28 – 1) –- (beta – D – glukopyranosil) – beta – D – glukopyranosilester

6.2.4. Polyfenoly: Epikatechin, Prokyanidin (A, B1, B2, B4)

6.3. Listy

6.3.1. Alkaloidy: Rinkofilin, Isorinkofilin jako majoritní alkaloidy spolu se svými dusičnany, Mitrafilin, dusičnany Dihydrocorinanteinu, Isomitrafilin a jeho dusičnany, Uncarin F, Hirsutein, Hirsutin; jako minoritní: 9 – hydroxi oxindol isorotundifolin a rotundifolin.

6.3.2. Steroly: beta – sitosterol, stigmasterol, sitosterol, kampesterol

6.3.3. Ostatní: Proantokyanidiny, Polyfenoly, triterpeny, kys. oleanová, kys. ursonová.

6.4. Kvantifikace alkaloidů

Reinhardt (1997) analyzuje alkaloidy z různých částí rostliny s následujícími výsledky: – čerstvé listy: 3 – 4% (acuamigin 30%, unkarin F 30%, speciofilin 15%, pteropodin 10%, isopteropodin 10%, tetrahydroalstoni 5%); listy nečerstvé ú sušené: 2% (specifilin 45%, pteropodin 30%, isopteropodin 15%, unkarin F 10%); kůra: 0,5% (pteropodin 40%, speciofilin 30%, mitrafilin 10%, unkarin F 10%, isopteropodin 10%); kořen: 1,2% (mitrafilin 25%, pteropodin 25%, speciofilin 20%, unkarin F 10%, isopteropodin 10%).Pérez (1999) ve své docentské práci v "Laboratořích chemie přírodních produktů Gabriel de la Fuentes fakulty chemie národní university v Iquitos používal klasických metod pro stanovení alkaloidů brutto z kůry v realci k průměru kmene s výsledkem: Nejvyšší kvantita alkaloidů se nachází v kmenech 5 cm s 0,1344% v relaci k průměru 3 cm (0,0236%) a 0,0724% k poměru 7 cm. Taktéž to potvrzují výsledky chromatografie na tenké vrstvě, kde průměr 5 cm presentuje 0,6% alkaloidů oproti 0,5% průměru 7 cm, resp. 0,3% průměru 3 cm.Zuňiga a kol. (2000) uveřejnil výsledky získané z analýzy oxindolalkaloidů (celkem) v rostlinách kultivačně pěstovaných na otevřených pláních u měst (Pucallpa – 154 m.n.m. a Tingo María – 600 m.n.m.) s následujícími výsledky: listy u. tomentosy: 1,24% a listy u. guianensis 0,24% (pucallpa) a listy u. tomentosy 1,59 (Tingo María) , květy 2,10% – první publikovaný údaj, listy 1,59%, kůra 0,50%, větve s ostny 0,32%. Extrakt z listů u. tomentosy obsahoval 4,20% alkaloidů celkově.

7. Biologické testy

7.1. Antibekteriologické aktivity

Blais (1992) provedl porovnávací pokus s vodnými liofilizovanými extrakty (za tepla i chladu) z 1. U. tomentosa smíchaná s Allium sativum (produkce Perú) a 2. Allium sativum solo (produkce Kanada) pro stanovení inhibice rozvoje kolonií bakterií – včetně lidských patogenních i nepatogenních. Extrakt obsahující u. tomentosu dostatečně signifikantně projevoval inhibici růstu bakteriálních kultur nepatogenních Eschericha coli a Listeria innocua, Listeria monocytogenes a patogenní Sallmonella typhimurium – inhibice o 50%! zatímco extrakt z Allium sativum neinhiboval růst bakteriálních kolonií. Tímto byla prokázána antibakteriální vlastnost směsí s u. tomentosou, nebylo však stanoveno, zda tato aktivita eliminuje jednu z frakcí nebo bakterie celkově, z výsledků pozorování však vyplývá, že extrakt pouze výrazně snižuje růst bakteriálních kultur bez toho, aby je zabíjel.

Enciso (1995) použil metody Bioensayo in vivo na dvou bakteriálních kmenech Staphylococcus aureus. Výsledky ukazují 68% antibakteriální aktivitu liofilizovaného extraktu a 56% aktivitu jednoduché infuse na základeě měření sekretu z krku.

7.2.Antimykotická aktivita

Silva a kol. (1998) stanovuje antimykotickou aktivitu vodného extraktu na 66% vně na volné kultury Candida albicans v koncentraci 500mg/ml.

8. Toxicita

8.1. Akutní toxicita

Silva a kol. (1997) stanovuje LD50 na myších Mus musculus kmen Balb/c stejného pohlaví, průměrné váhy 25,5g vodným liofilizovaným extraktem aplikovaným intraperitoneálně s měřením 24,48 a 78 hodin takto získává údaj LD50 = 0,431801 g/kg v 78 hodinách.Silva a kol (1998) hodnotí akutní toxicitu vodného liofilizovaného extraktu z kůry na myších Mus musculus kmen Balb/c, samci 28 g váhy, 3 měsíce věku s počtem 25 zvířat. Stanovuje, že maximální dávka 17,85 g/kg nevyvolává smrt zvířat v 78 hodinách – extrakt byl podán perorálně.

Obregon a Arroyo (2000) hodnotí na bílých myších kmene Balb C 53, obou pohlaví, mezi 1 – 2 měsíci věku, váhy 20 – 25 gr. Při použití vodného extraktu z kůry o celkovém objemu 0,98% alkaloidů, podaným per os dávku na vyšší než 15 g/ kg.

Capcha (2000) publikuje výsledky střední letální dávky LD50 dvou standartizovaných extraktů s 3 a 5% celkového obsahu oxindolových alkaloidů na myších (rasa Swiss) při podání extraktu orální sondou, stanovuje hodnotu 14,263 mg/kg tělesné váhy pro 3% a 10,799mg/kg pro 5%extrakt Ve smyslu mezinárodní klasifikace podle Williamse obě dávky spadají do kategorie prakticky netoxických.

8.2. Subchronická toxicita

Silva a kol (1998) pozoruje na 25 bílých krysách Rattus norwegicus, průměrné váhy 271g., 12 samců a 12 samic, při denní dávce 210mg/kg v objemu 1ml/zvíře (průměrně) za použití žaludeční sondy v průběhu 30 dnů. V této době byly odebírány tkáně na nekropsie a realizovány makroskopická pozorování orgánů: játra, slinivka, ledviny, žaludek, plíce, srdce a dvanáctník, nevykazovali žádné změny či alternace.Obregon a Arroyo (2000) stanovují subchronickou toxicitu via oral vodného extraktu z kůry s celkovým obsahem 0,92% alkaloidů na 40 bílých krysách kmene Holtman obou pohlaví, věku 3 a 4 měsíce ve 4 skupinách s dávkami 4,5; 9; 45; 90 mg/kg. Každých 24 byla kontrolována moč kompletním vyšetřením a stanovením obsahu elektrolytů Na+, K+, Cl-. Po utracení byla simultánně vyšetřena krev s hodnocením hemoglobinu, krevního obrazu, hladiny hormonů (volný testosteron, estradiol a prolaktin ) dále hodnoty glukosy, cholesterolu, triglyceridů, transaminás, fosfatás, proteinů, močoviny, kreatininu, také se realizovaly histopatologické studie orgánů. Byla zaznamenána snížená hladina krevní glukosy, se stanovení kauzální dávky na 45mg/kg. Cholesterol se snižíl při dávkach 4,5 a 9mg/kg, došlo také ke snížení triglyceridů. Byl pozorován nárust (zvýšení) v procentech leukocytů při všech dávkách. Také byl sledován pokles počtu leukocytů v různých hladinách užitých dávek. Toto závisí na typu buněčných linií. Hodnoty fosfatas, transaminás a kreatininu se neměnily což ukazuje na nezměněnou funkci jater a ledvin, což bylo potvrzeno histopatologicky. Byl pozorován diuretický efekt se zvýšením vylučování Cl-, s eliminací Na+ v závislosti na dávce, malá ztráta K+ což kvalifikuje extrakt jako diuretikum moderující udržení K+.

9. Preklinické studie

Obregón (2000) potvrzuje, že všechny publikované farmakologické studie a klinické testy v letech 1995 – 2000 byly realizovány výlučně za použití rostlin z peruánské Amazonie.

9.1. Protizánětlivá aktivita

Keplinger (1982) stanovuje redukci edémů za užití vodného liofilizovaného extraktu v dávkách 2; 3; 10; 100 mg/kg s efektem 16; 33; 38 resp. 42%.

Kreutzkamp (1994) pracující s oxindolovými alkaloidy stanovuje protizánětlivý efekt na 39% po 2 hodinách resp. 27,5% následně po 5 hodinách.

9.2. Antioxidační aktivita

Klinar a kol (1989) stanovilantioxidační aktivitu "in vitro" hydroalkoholického extraktu u. tomentosy včetně hodnoty antioxidační aktivity 318% větší než kyselina L-askorbová (vitamín C).

9.3. Antivirová aktivita

Aquino a kol (1989) realizoval výzkum antivirální aktivity 9 glykosidů kyseliny quinovové. Testy provedl proti dvěma virům: VSV vesikular stomatitis virus a rhinoviru 1B Byla sledována inhibice všech glykosidů proti infekci VSV a to v realtivně nízkých dávkách k relaci LD50. Největší aktivitu prokazovala kyselina – 3beta – o – beta – D – glukopyranosil – 1 3 – beta – D fukopyranosidová s oběmi skupinami volných uhlíků. Žádný glykosid však nevykazoval aktivitu proti rhinoviru 1B.

9.4. Cytostatická aktivita (protitumorová)

Stuppner a kol. (1993) sledoval antiproliferační efekt alkaloidů na buněčné linie HL 60 a U 937 s největším efektem Unkarinu F s hodnotou IC50 (koncentrace pro inhibici 50% leukemických buněk) s 21,7 a 29,0 mol/ltr. Závěr Uncarin F může být ppužit jako droga pro pacienty při léčbách akutní leukemie.

9.4.1. Efekt na sarkom 180: Negron a Gordillo (2000) prezentoval závěr svého výzkumu na bílých myších průměrné váhy 22g., celkového počtu 40. 30 byla podávana dieta s doplňkem vodného extraktu u. tomentosy v denních dávkách 50mg/kg a 10 dostávalo dietu bez doplňku extraktu. Po 10 dnech podávání této diety se naočkoval oběma skupinám sarkom 180. Progrese sarkomu byla odhadována mikroskopicky. Myši s výživou bez doplňku extraktu hynuly 16 - 18 den po podání. Myši s doplňkem výživy pak 28 - 30 den po podání. Výsledek : Výživa s doplňkem extraktu nezastavila rozvoj melanomu ale bez nadsázky ochranný efekt umožnil přežití myší dvojnásobnou dobu. Barreto a kol (2000) testoval antimutagenní efekt u.tomentosy na rakovině kůže kauzované 7 - 12 dimetylbenzantracenem (DMBA) a podpořený 12 - o - tetradekanoilformolem - 13 - acetátem ( TPA). Experimentální skupina myší dostávala dávku 0,15 ml/g -p.c. a kontrolní skupina placebo SSF NaCl 85% perorálně. v průběhu 12 týdnů. Na konci léčby bylo sledováno 40% experimentální skupiny neprezentovalo mikroskopické změny Závěr : Bylo prokázáno, že u. tomentosa ve schématu 12 týdenní léčby má antimutagenní aktivitu na rakovinu vyvolanou DMBA podpořenou TPA u myší kmene CD 54.

9.5. Analgetická aktivitaKlinar a kol (2000) provedl test periferního analgetického efektu hydroalkoholického extraktu u. tomentosy.

9.6. Antihistaminická aktivitaKlinar a kol (2000) V koncentraci 100mg/kg redukuje u. tomentosa edém končetiny vyvolaný dextranem o 34% v prvních 30 minutách vůči difenhidrinu, který redukuje edém o 63,5%, což indikuje pravděpodobný antihistaminický efekt.

9.7. Aktivita proti agregaci plaku a trombóz

Chen a kol (1992) potvrzuje inhibici rinkofilinu při agregaci plaků a trombů. To je důvod užití u. tomentosy při prevenci srdečních ataků z důvodu vysokého tlůaku, aktivací podpory oběhového cyklu a inhibice plaků v arteriích.

9.8. Imunostimulační aktivita

Keplinger a kol (1989, 1990, 1994) registroval tři patenty na izolaci alkaloidů z u. tomentosy. V souladu s těmito patenty bylo stanoveno šest oxindolových alkaloidů, přičemž čtyři z nich vlastní nespecifikovanou schopnost pozbuzení imunologického systému. Keplinger a kol. použili biopokusy se specifickými enzymy a molekulárními kulturami a receptory, kdy v této studii stanovili výchozí parametry biologické aktivity, kdy skupina těchto oxindolových alkaloidů prokázala potenciál k povzbuzení imulogického systému: isopteropodin, pteropodin, isomitrafilin a rinkofilin. Isopteropodin prokázal schopnost stimulace fagocytózy v koncentraci 10 mg/ml. Mitrafilin a rinkofil neprokázaly žádnou aktivitu.Salazar a kol (2000) z University Pedro Ruiz Gallo uskutečnili testy na 28 jedincích lepus cunicullus (rasa zajíce z Nového Zélandu) obou pohlaví tělesné váhy 1,5 – 2 kg, věku 5 – 7 měsíců, kteří byli rozděleni do 4 skupin. Celá skupina dostala kontrolní dávku NaCl 0,9% jako placebo v dávce 14 ccm/kg tělesné váhy denně po dobu 10 dní. Experimentální skupina A obdržla vodný extrakt u. tomentosy v poměru 14 ccm/kg tělesné váhy denně po dobu 10 dnů. Skupiny B a C byly vystaveny neaktivním kmenům Stafylococus aureus v dávce 0,9 x 10x9 zárodků / kg tělesné váhy ve čtvrtém dnu. Navíc skupina C byla dotována vodným extraktem u. tomentosy ve stejném dávkování jako skupina A. Byly sledovány fyziologické parametry a hemogram hematokritu a stupeň fagocytözy před a po pokusu. Pro vyhodnocení přežití byly aplikovány aktivní kmeny Stafylococus aureus v dávce 0,9 x 10x9 zárodků na kg těl.váhy. Výsledky ukazují, že v konrolní skupině se neprojevily výrazné změny (p > 0,05) fagocytického indexu ve vztahu k výchozí hodnotě. Naproti tomu ve skupinách A,B,C se ukazatel fagocytózy zvýšil o 26, 27, resp. 30,3% v důsledku podpory fagocytózy o 44, 66, resp. 73% v realci k výchozí hodnotě (p < 0,05). Rovněž přežití se podstatně zvýšilo (p < 0,05) při aplikaci u. tomentosy a procento přežití u skupiny C bylo 14,3%. Závěrem lze konstatovat, že vodný extrakt u. tomentosy v použité dávce vykázal imunostimulační efekt na Lepus cuniculus, protože narostl index fagocytózy a počet hodin přežití.

Efekt na peritonitis vyvolanou rezistentním kmenem Staphylococcus aureus na Meticil (MRSA): Lazo de la Vega a Pinto (2000) z Katolické University Svaté Marie Arequipa (Perú) určili vliv u. tomentosy na imunologický systém při aplikaci akutní peritonitis vyvolané MRSA. Předně byl vyloučen přímý antimikrobiální efekt na kultury MRSA prostřednictvím zkoušky "in vitroů". Biologický pokus zahrnoval zkoušku přežití infekce při použití 40 bílých myší kmene Balc S 53, kdy byly vyhodnocovány následující aspekty: % a šas přežití. K vyhodnocení různých způsobů aplikace u.tomentosy se použil model, kdy skupina myší byla náhodně rozdělena na čtyři pokusné a jednu kontrolní skupinu. Aplikovány byly vodné extrakty u.tomentosy v dávkách 800 a 1.600 mg skupinám diferentně 3 týdny před a další 1/2 a poté každých 8 hodin po intraperitoneální aplikaci kmene MRSA. Následující pozorovaná úmrtnost byla porovnatelná u všech skupin (87,5%). Lze tedy usuzovat, že aplikace vodného extraktu u.tomentosy v aplikovaných dávkách nevykázala žádný profylaktický ani terapeutický efkt při podání letální dávky MRSA. Přesto největší průměrnou délku přežití vykázala skupina, která obdržela 800 mg dávku až po aplikaci MRSA s výrazným rozdílem proti ostatním skupinám. Z toho lze usuzovat na možný efekt náhlého posílení imunity proti Toxinu – 1, šokového toxického syndromu ( TSST-1 ) z podání MRSA

9.9. Efekt podpory apoptozy

9.9.1. Při akutní edematické pankreatitis:

Agurto a kol. (2000) z Národní University Pedro Ruiz Gallo, Lambayeque (Perú) určil vliv u.tomentosy na podporu apoptozy při akutní edematické pankreatitidě na skupině 20 krys – samců kmene Sprague-Dawley věku 8 týdnů, která byla rozdělena na dvě skupiny. AEP byla aplikována dvěmi interperitoneálními injekcemi ceruleinu v dávce 50 mg/g tělesné váhy. Experimentální skupině byl aplikován extrakt u. tomentosy v dávce 200 mg/kg těl.váhy/den ve třech i.p. injekcích 30 minut před a 60 a 90 minut po první injekci ceruleinu. Zvířata byla utracena pět hodin po podání. Určovala se váha pankreatu, hladina amyláz v krevním séru a stav KO, úroveň histologické aktivity měřená metodou Score de Schmidt a ukazatel apoptozy, který byl stanoven aplikací konvenční histologie metodou TUNEL (in situhybridization by terminal deoxynukleotidyl transferase-mediated dÚTP-biotin nick end-labeling).V obou skupinách byl zaznamenán vzestup váhy pankreatu (1,67 ± 0,65 vs. 1,03 ± 0,3 gr. ) Hladiny amyláz byly zvýšeny ( 1036,25 ± 82,29 Ul / L vs. 903,35 ± 29,34 Ul / l).Hematokrit zaznamenal negativní posun ( 41,99 ± 5,7% vs. 51,12 ± 5,23% ). Míra poškození pankreatu byla zvýšena (p <0,05). Index apoptozy byl naměřen nižší v kontrolní skupině jak konvenční histologickou metodou ( 0,59 ± 0,25 vs 1,3 +- 0,62) tak i metodou TUNEL (3,06 ± 1,18 vs. 7,31 ± 1,95 ). Závěrem lze konstatovat, že u.tomentosa vyvolává apoptozu zapřičiněnou akutní edematickou pankreatitidou indukovanou ceruleinem.

9.9.2. Při akutním poškození jater CCl4 (tetrachlor uhlíku):

Diaz a Rodriguez (2000) z Národní Univerzity Pedro ruiz Gallo uskutečnili studii indukovaného vlivu u. tomentosy na apoptozu za akutního poškození jater CCl4. Bylo použito 20 bílých krys – samců druhu Srague-Dawley ve věku 5-6 týdnů, které byly rozděleny do dvou skupin; oběma skupinám byla aplikována jediná dávka CCl4 (1,0 ml/kg těl.váhy via i.p.). Kontrolní skupina navíc obdržela 200mg /kg těl. váhy extraktu u. tomentosy, která byla rozdělena do třech dávek a to: 30 minut před, 30 a 60 minut po podání dávky CCl4. Polovina zvířat z každé skupiny byla usmrcena 6 hodin a druhá polovina 12 hodin po podání CCl4. Zvířatům byla vyjmuta játra pro přípravu histologických vzorků tkáňových kultur pomocí hexamatoxilinoeoxilinu metodou TUNEL, aby mohly být spočítány hepatocyty Thompson a emise fluorescentních signálů na součet pod fluorescenčním mikroskopem. Průměrné hodnoty apoptotických buněk a mm2 byly: 4,2 ± 0,5 a 3,8 ± 0,47 pro buňky ošetřené u.tomentosou a 3,2 ± 0,46 a 1,6 ± 0,27 pro buňky kontrolované po 6 resp. 12 hodinách. Bylo pozorováno velmi významné p <050; zjištěné průměrné hodnoty metodou TUNEL byly: 41,02 ± 2,17 a 30,82 ± 3,12 pro skupinu s aplikovanou u. tomentosou a 35,6 ± 4,35 a 25,0 ± 2,57 pro kontrolní skupinu po 6 resp. 12 hodinách (p< 0,50). Bylo zaznamenáno snížení počtu apoptotických buněk v závislosti na čase, toto snížení se projevilo více u kontrolní skupiny. Mikroskoúpickým zkoumáním vzorku bylo identifikováno 6 – 9% apoptotických hepatocytů. Závěrem lze konstatovat, že bylo prokázáno zvýšení apoptózy hepatocytů poškozených CCl4 u bílých krys prostřednictvím extraktu u.tomentosy.

9.10. Vliv na hladké svalstvo zažívacího traktu a dělohy

León a Arroyo (2000) Národní Universita San Marcos, Lima, Perú, podrobili farmakologickým testům čisté alkaloidy extrahované z kůry uncarie tomentosy a porovnali jejich účinek na hladké svalstvo zažívacího traktu a dělohy aktivované estrogeny (u bílých krys). Na testy byla použita různá standartní činidla, roztoky 0,02 mg/ml a 0,0002 mg/ml acetylcholínu a 0,002 BaCl a oproti tomu 0,01 mg/ml alkaloidů u. tomentosy. Roztok 0,0002 mg/ml acetylcholínu a roztok 0,0002 oxytocinu proti roztoku 0,02 alkaloidů. Bylo prokázáno, že roztok 0,02 mg/ml alkaloidů extrahovaných z u. tomentosy má zklidňující účinek na hladké svalstvo zažívacího traktu a dělohy.

9.11 Vliv na horečnatý stav

Rodriguez a Ramos (2000) z Národní University Pedro Ruíz Gallo za účelem prokázání vlastností potlačujících horečku Plantago mayor, Eucalyptus spp., Rosmarinus off., a Uncaria tomentosa provedlipokus na 42 exemplářích Lepus cuniculus druh New Zealand, samci, dospělí 1,5 – 2,0 kg tělesné váhy. Tito byli rozděleni do šesti skupin a byla jim aplikována orogstrální infuze 50 ml.:

  • Skupina 1: Plantago mayor 1,5 gr/kg těl. váhy v 3% roztoku
  • Skupina 2: Eucalyptus spp 0,7 gr/kg t.v. v 15% roztoku
  • Skupina 3: Rosmarinus officinalis 0,48 gr/kg t.v. v 1% roztoku
  • Skupina 4: Citrus limon 0,4 gr/kg t.v. v 0,8% roztoku
  • Skupina 5: uncaria tomentosa 14 ml/kg t.v. v dekoktu
  • Kontrolní skupina: 50 ml vlažné vody

Všem skupinám byla podána hodinu po aplikaci jediná dávka S.enteritidis (2ng/kg t.v.). Byla změřena rektálně teplota před a po podání roztoků. Po dobu 4 hodin následně se každých 10 minut měřila teplota. K vyhodnocení byl použita analyzační metody ANOVA přepočtena podle testu Student-Newman-Keus s p <0,05. Změny teplot po 4 hodinách k základní teplotě byly následující:

  • Kontrolní skupina: 1,76 ± 0,1
  • TPlantago mayor: 0,26 ± 0,24
  • Eucalyptus spp.: 0,47 ± 0,24
  • Rosmarinus off.: 0,74 ± 0,15
  • Uncaria tomentosa: 0,79 ± 0,15
  • Citrus limon: 0,33 ± 0,39

Vyjádřeno v % změny teploty bylo registrováno u Citrus limon -18,8%, Plantago mayor - 14,8%, a u Eucalyptus spp. + 27,7%, Rosmarinus off. + 42% a uncaria tomentosa + 44%. Byl učiněn závar, že u.tomentosa má menší antipyretický účinek než ostatní sledované rostliny.

9.11. Gastrická ulceróza

Costa (1989) citovaný Obregón (1994) podrobil zkoumání účinek vodného extraktu u. tomentosy podaného perorálně jako prevenci proti patologické gastritis (stresové) vyvolané u krys. Použil rozdílné parametry podle výskytu, počet jizev (poranění), vředový index a stupeň gastritického kompromisu (náchylnosti). Pro vyhodnocení gastritických parametrů zvířat aplikoval metodu znehybnění a ponoření do studené vody na lačno po dobu 48 hodin. Učinil závěr, že podání 3 ml. vodného extraktu u.tomentosy před vystavením stresu snížilo významně eliminaci jizev větších než 2 mm, rovněž se nevyskytly žádné patologické změny či přítomnost gastrického krvácení. Existuje možnost, že uncaria tomentosa způsobuje snížení těchto stavů, aniž by jim zabraňovala.

9.12. Antagonický efekt

Reinhardt (1997) potvrzuje, že kořen u. tomentosy je velmi hodnotnou drogou, pokud se užívá její varianty pentacyklické bez míchání s variantami tetracyklickými. Stanovil aktivitu pentacyklických oxindolových alkaloidů na stimulaci imunosystému buňky a to zvýšením fagocytózního účinku granulocytů a stimulují faktoru endothelové buňky k produkci faktoru podporujícího proliferaci lymfocytů T a B a to interleukinu – 1 a interleukinu – 6 až o 230% (p < 0,001 )dále inhibuje leukocyty a lymfoblasty transformované virem s aktivitou až 93% (p < 0,001) bez poklesu jejich životnosti. Oproti tomu oxindolalkaloidy tetracyklické, konkrétně rincofilin a isorincofilin jsou schopny neutralizovat antagonistický účinek imunostimulační aktivity zapřičiněné pentacyklickými oxindolalkaloidy. Jejich negativní účinky na snížení agregace trombocytů a jejich účinky na CNS (sedativní) mohou zapřičinit v dávkách toxických až zástavu dechu a ataxii, čímž je používání oxindolalkaloidů tetracyklických víceméně riskantní a to zejména v případech nekontrolovaného používání.

10. Klinické studie

Davis citovaný Steinbergem (1996) pracoval od roku 1998 v USA. V jeho článku "A New World Class for A.K. Practice", uvádí nový druh cesty jak překonat metabolické stagnace umožňující doktorovi realizovat větší pokroky s jinými terapiemi.Můžeme potvrdit že ve světovém měřítku je výzkum v této oblasti velmi omezen a v ostatních případech byly výsledky nedostačující, nicméně uvádíme alespoň ty nejzávažnější:

10.1. Protizánětlivá aktivita

Záněty v artritických podmínkách.

Proti-zánětlivé vlastnosti Una de Gato byly založeny na aplikaci pro léčení artritidy. Tento blahodárný účinek je zčásti výsledkem schopnosti pročistit zažívací trakt a odstranit toxiny z organismu. Artritida, záněty, chronická únava, alergie, oslabená imunita a jiné případy byly spjaty s nedostatkem střevní propustnosti a toxiny. Una de gato versus placebo v revmatické artritidě.Castaneda a kol. (1997) z Peruánské Asociace Revmatologie uskutečnili vzájemné zkušební studium,dvojitě slepého pokusu s Uňa de Gato (UT) versus placebo (P). 70 pacientů s AR se rozdělilo do dvou skupin, jedna přijímala 2 kapsle U.T. nebo P.( každý den ). Obě skupiny byly kompatibilní rasově, průměrným věkem, délkou onemocnění a schopnosti funkce. Klinické a laboratorní vyhodnocení se uskutečnily každé 4 týdny s vyhodnocením ranní tuhosti (RM), denní bolesti (DD), noční bolesti (DN), schopnosti funkce (CF), počet bolestivých kloubů (AD), počet citlivých kloubů (AS), hemoglobin (HB), hematokryt (Htc), inventář leukocytů (RL), obecné vyhodnocení pacienta (GP) a obecné lékařské vyhodnocení (GM) jako glukóza, kreatinin, vyšetření jater a moči.

V následující tabulce se můžeme podívat na výsledky studia:

SKUPINA A

R.M. D.D D.N. C.F. A.S. A.H.

Počáteční stav 98,8 5,6 4,5 2 13,6 9,8

1. měsíc 88,2 1,3 1,1 0,2 5,1 1,6

3. měsíc 87,5 2,3 3,3 0,5 6,0 4,7

6. měsíc 64,2 2,5 2,6 0,6 9,6 6,4

SKUPINA B

R.M. D.D D.N. C.F. A.S. A.H.

Počáteční stav 78,8 5,3 5,68 2 11,7 6,2

1. měsíc - 0,8 - 0,8 0,1 - 0,07 0,77 0,6

3. měsíc - 10 0,3 0,6 0,07 0,8 0,3

6. měsíc - 2,2 0,4 0,7 - 0,1 1 0,2

Také se dosáhlo následujících vedlejších účinků: Skupina A (UT) specifická bolest 25%, silné intenzity 2.6%, Skupina B (P), specifická bolest 9.7%. Na závěr se zdůvodňuje navrhnout, aby (UT) měla proti-zánětlivou účinnost ve vztahu k pacientům s AR. (18).

Hodnoceni Uncaria tomentosa (Ut.) v zevněkloubovém (reumatismo extrarticular) revmatismu (REA) a osteoartrosisPevez a kol. (1997) z Imunologického a Revmatologického oddělení nemocnice Nacional Cayetano Heredia, Lima-Peru, vyvinuli otevřenou srovnávací studii mezi Ut. versus AINE. Studie obsahovala 60 pacientu, 30 s REA a 30 s OA. V každé skupině 15 pacientu přijímali Ut. a 15 AINE. Ut. se podával jako prášek v kapslích (cap.) o 300 mg. během 4 týdnu(s) v dávkách 1 kapsli (každý den), vždy 30 minut před jídlem, s možností zdvojnásobit dávkováni po prvním týdnu. V případě nesnášenlivosti se doporučilo brát současně s jídlem. Pacienti se účastnili bez znalosti tipu léku,, který přijímali Ut. Tip AINE zůstal podle úvahy ošetřujícího doktora a používali se proti-zánětlivé dávky.

Skupina dosáhla následujících výsledků: variace parametru sledování: skupina REA Ut.: stupnice bolesti (DE): vstupní 7.93, 4a s. 2. Konečné a obecné vyhodnocení pacienta (EFGP): zlepšení 10, velké zlepšení 5, konečná lékařské vyhodnocení ( EFGM): stejný stav 1, zlepšení 8, velké zlepšení 6. Dávkování se zdvojnásobilo u 2 pacientu. Skupina REA AINE: ED: vstupní 8.3, 4a s. 2.5. EFGP: zhoršení 1, stejný stav 4, zlepšení 6, velké zlepšení 4. Bez statistických rozdílů. Skupina OA: bylo možno vyšetřit 26 pac. (12 Ut. a 14 AINE). Skupina OA Ut.: ED vstupní 9.2, 4a. s. 3.8 EFGP: stejný stav 7, zlepšení 6, velké zlepšení 1. EFGM: stejný stav 2, zlepšení 9, velké zlepšení 1. Bez statistických rozdílu. Mezi nežádoucími účinky máme: 3 v Ut., 2 z nich opustili. Všichni museli přijímat Ut. s jídlem. AINE: Episgastralgia v 1 (opustil).

Na závěr musíme podotknout že Ut. v REA a OA ukazuje podobnou účinnost jako AINE a je tolerován, jestli je podáván s jídlem. (75)

10.2. Antioxidační aktivita

Živy test byl uskutečněn italskou skupinou, zabývající se antimutagenickými vlastnostmi u kuřáku a nekuřáků. Mutagenesis uvedena v S. typhimurium TA 98 y TA 100 v moči kuřáku a nekuřáku před, během a po: (okolo 6.5 g. denne) z Uncaria tomentosa v odvaru, byla vyhodnocena RIZZIm (1993). Moč kuřáku před léčením má mutagenickou činnost, která však ukazuje pokles potencionální mutagenico po dokončení léčby. Toto může být způsobeno antioxidačními mechanismy. (92)

10.3. Antimutagenicka aktivita

Leon (1996, 1997) uskutečnil zkoušky na zdravých, dospělých pacientech obou pohlaví, kuřáci (celkem 12) a nekuřáci (celkem 12), byli náhodně určeni na léčení a denně přijímali 0 mg (placebo), 90 mg, nebo 270 mg vodního liofilizovaného extraktu z Uncaria Tomentosa. Mutagenicka činnost jejich moči byla vyhodnocena podle návrhu a doble ciego s microsomickým testem Salmonella typhimurium (Ames y col., 1975) s použitím zkušebního kmene (původu) TA 98 Salmonella typhimurium s metabolickým působením. Post-testy byly v průměru realizovány 17 a 31 den léčby. Mezi kuřáky celkové odstranění mutagenicke aktivity dosáhlo svůj vrchol v post-testu a záviselo na dávkováni během léčby. (g = .66, p = .01). S účinkem statistického odstranění placeba, stupeň mutagenické činnosti lineárně oslabila vzhledem k dávkování během léčby v druhém post-testu (g = .50, p = .05). Moč nekuřáku pod Uncaria tomentosa, ale ne všech pod placebo, setrvala ne-mutagenicka během post-testu 1 a 2. Tyto nálezy byly konzistentní s těmi od RIZZI y col. (1993) a propůjčují empirickou podporu hypotéze říkající, že výtažky z rostliny potlačují pro-karcinogenní mutagenickou činnost a jiné mutageny z cigaretového kouře. (48, 49)

Nádory

Medical-Chemical Lab. (1997) shromažduje informace a prezentuje, že dva klinické triajes byly vyvinuty užitím Kralledonu (německý produkt z výtažku Uncaria tomentosa). Jeden z těchto dokumentů je uzavřen jako pozorovací terapie. Byl vyvinut během 10 let s účastí 78 pacientu postižených nádorem. Léčba byla realizována Kralledonem. V období 1983 – 1992, se účastnilo 22 pacientu experimentu s výtažky Uncaria tomentosa. Pozorovací období trvalo jako minimum 12 měsíců a jako maximum 10 let. U pacientů, kteří přijímali preparát z Una de Gato jako přílohu k terapeutickému použití, se prodloužila délka života. (61)

10.4. AIDS nebo Imunostimulace

Medical-Chemical Lab. (1997) Zkoumá informace a uvádí, že během 6 let klinických studií společné léčby s AZT pacientů s pozitivnim nalezem HIV a s AIDS se zabránilo rozšíření virusu HIV(61).

10.5. Působení na střevní neprostupnost

Davis citovaný Medical-Chemical Lab. (1997) uvádí závěr lékaře, který aplikoval ve své léčbě přibližně 150 pacientu, mezi 1988 – 1992, Uncarii tomentosu, kde se prokázalo zabránění jistým střevním degeneracím. Také schopnost výrazně působit uvnitř čistého žaludku a pomoci pacientům trpícími rozličnými poruchami žaludku, gastritidou, hemoroidy, vředy, parazity a nedostatkem střevní flory. (61)

10.6. Vedlejší účinek

Klinický rozbor léčby dobrovolníků s liofilizovaným extraktem Uncarie tomentosy versus KontrolyPastor a kol. (1997) v městě Limě, Peru, pozorovali během jednoho měsíce výběr 46 dospělých a zdravých dobrovolníku z obou pohlaví, kuřáky a nekuřáky, náhodně přiděleni léčbě s dvojím dávkováním liofilizovane Uncarii tomentosi (90 mg. a 270 mg.) nebo léčbě s placebo. Kvantitativní analýza srovnávací studie měřila hodnoty před a po léčbě. Třem skupinám majících různe hodnoty v krvi a moči nebyl nalezen systematický účinek jaterních a ledvinových funkcí. Klinické nálezy lékařů u dobrovolníků, případ od případu, také vykazují nepřítomnost vedlejších systematických úči