Načítám...

Yacón

Jakon je vytrvalá bylina dosahující 1,5 až 3 m výšky. Tmavozelené listy barvou i tvarem připomínají listy celeru. Jedná se o jednodomou rostlinu, samčí i samičí žluté až oranžové květy jsou opylovány hmyzem. Rostlina tvoří podzemní trs se 4-20 masitými  hlízami, z nichž každá váží v průměru 500 gramů. Čerstvá hlíza je světle žlutá až světle hnědá, na vzduchu však rychle mění zabarvení do tmavě hnědé až fialové.

Informace o produktu

Čeleď:    Asteraceae          Rod:      Smallanthus            Druh:  sonchifolius L.

Nativní názvy:  

aricoma, arboloco, aricona, arikuma, colla, chiriguano, ipio, jacón, jicama, jiquima, jikima, jiquimilla, leafcup, llacon, llacoma, mexican potato, polaco, poire de terre, potato bean, puhe, shicama, taraca, yacón, yacuma, yacumpi

Používaná část rostliny:  

Listy, kořen.

Domorodé užití v tradiční jihoamerické etnomedicíně:  

  • jako diuretikum, problémy s ledvinami nebo močového měchýře
  • podílí se na snižovaní hladiny cukru v krvi příznivě působí na střevní mikroflóru
  • může přispívat ke snížení rizika problémů spojených s oběhovým ústrojím
  • je účinnou prevencí civilizačních chorob a zpomaluje stárnutí
  • je zdrojem antioxidantů, draslíku, vápníku, hořčíku a mnoha dalších, pro zdraví důležitých stopových prvků

Popis:

Jakon je vytrvalá bylina dosahující 1,5 až 3 m výšky. Tmavozelené listy barvou i tvarem připomínají listy celeru. Jedná se o jednodomou rostlinu, samčí i samičí žluté až oranžové květy jsou opylovány hmyzem. Rostlina tvoří podzemní trs se 4-20 masitými  hlízami, z nichž každá váží v průměru 500 gramů. Čerstvá hlíza je světle žlutá až světle hnědá, na vzduchu však rychle mění zabarvení do tmavě hnědé až fialové.

Původním stanovištěm jsou jihoamerické Andy na jejichž úbočích a v údolích roste až do výšek 3200 m n.m.. Vyskytuje se v deštných lesích Jižní Ameriky a lze ji nalézt v Peru, Ekvádoru, Bolívie a Kolumbie.

Čerstvé hlízy jsou křehké a šťavnaté s jemnou chutí připomínající jablka nebo meloun a překvapující sladkosti, která se zvyšuje s velikostí hlízy. Konzumují se čerstvé, sušené na slunci, dušené, pečené či pražené, mohou být dále zpracovány do sirupů či džusů.Tradiční bylinná medicína používá hlízu a listy jakonu.

Již v dávných dobách znali andští zemědělci výživovou hodnotu jakonu, o čemž svědčí zápisky jezuitského mnicha otce Barnabé Coba, ačkoli za první písemnou zmínku o jakonu je považována zpráva z roku 1615, kdy jej Felipe Guaman Poma de Ayala zařadil do seznamu 55 původních plodin pěstovaných v jihoamerických Andách.

V bylinné medicíně jihoamerických komunit jsou syrové hlízy užívány jako diuretikum, při problémech ledvin a močového měchýře, list se připravuje odvarem či nálevem a užívá se při zánětech močového měchýře, zánětu jater a ledvin (v Bolívii). V Peru se zábal z nahřátých listů užívá při moderaci myalgií (bolest svalů) a revmatismu. V Brazílii se užívá nálevu z listu k moderaci cukrovky.

Hlíza je bohatý zdroj (až do 67%) fruktooligosacharidů (FOS). Tyto cukry dodávají hlíze její sladkou chuť, přitom však nezatěžují při konzumaci lidský metabolismus. Z tohoto důvodu se jakon ukazuje jako velmi slibná potravina pro diabetiky a jako podklad pro nízkokalorické sladidlo. Fruktooligosacharidy byly nedávno klasifikovány jako "probiotika." Vzhledem k tomu, že nejsou tráveny v lidském zažívacím traktu, nýbrž jsou v fermentovány ve tlustém střevě za přítomnosti několika bakteriálních druhů (především rody Bifidobacterium a Lactobacillus), pomáhají udržovat vyváženost střevní mikroflóry a napomáhají trávení. Výsledky provedené laboratorní studie naznačily, že probiotický účinek extraktu z hlízy jakonu v průběhu fermentace zvyšuje přirozenou produkci beta-glukanů, které fungují jako nespecifická imunostimulancia.

Kromě těchto sloučenin, hlízy jsou také bohaté na volné fruktózy, glukózy a sacharózy, stejně jako inulin a škrob. Hlízy i listy rostliny obsahují chlorogenovou, ferulovou a kávovou kyselinu, které jsou známé svými antioxidačními účinky. Několik sloučenin označovaných jako seskviterpenové laktony, které lze nalézt v listech rostliny, prokázaly v laboratorních testech antibakteriální a antimykotické aktivity.

Dalšími zdokumentovanými chemickými sloučeninami v jakonu jsou: β-pinen γ-cadinen, kyseliny kávová, chlorogenová, 2,4-dikafeoylaltrarová, 2,5-dikafeoylaltrarová, 2,3,5-trikafeoylaltrarová, 2,4,5-trikafeoylaltrarová, 3-kafeoylquinová, 3,5-dikafeoyl-altrarová, 3,5-dikafeoylquinová, ferulová, gallová, gentisová, protokachetická, rosmarýnová, dále pak enhydrin, fluctuanin, inulin, melampolidy, oligofructanty, sonchifolin, tryptofan, a uvedalin

Biologické aktivity a klinický výzkum:

Laboratorní studie provedená v Argentině prokázala hypoglykemický efekt listu jakonu při podání zdravým krysám i krysám s indukovaným diabetem. Odvar z listů jakonu vykázal výrazný pokles hladiny cukru v krvi v normálních krys při injekční i perorálním užití. V testu glukózové tolerance, jednorázově podaná dávka odvaru snížila hladinu glukózy v krevní plazmě krys. V kontrastu s tím však jednorázová perorální nebo injekční dávka odvaru z listu jakonu nevykázala žádnou aktivitu moderace hladiny glukózy u krys s laboratorně indukovaným diabetem. Nicméně, podávání nižší dávky nálevu z listu namísto vody po dobu 30 dnů vykázalo významný hypoglykemický efekt u laboratorních potkanů s indukovaným diabetem. Mechanismus účinku byl zdokumentován ovlivněním metabolizmu glukózy v krvi. Studie provedené in vitroprokázaly také antioxidační aktivitu listů jakonu, stejně jako hepatoprotektivní účinek, byl sledován efekt snížení poškození jaterního parenchymu indukovaného alkoholem u potkanů.

Stanovení toxicity každodenním podáváním 340 mg a 680 mg hlízy jakonu po dobu 4 měsíců nevykázalo žádný toxický efekt, ovšem ani žádnou aktivitu hypoglykemickou. Obě dávky snížili hladinu triglyceridů, nikoliv však hladinu cholesterolu.

Hlízy jakonu jsou v současné době nabízeny na trhu s produkty pro diabetiky a s dietetickými výrobky, ačkoli u nich žádná aktivita ovlivňující metabolismus glukózy prokázána nebyla (na rozdíl od listu v.v.). Vzhledem k obsahu fruktooligosacharidů, které nejsou v organizmu metabolizovány je však bezesporu vhodným alternativním sladidlem. Je však nutno podotknout, že konzumace hlíz nepovede ke snížení hladiny krevního cukru.

Na místních trzích v jihoamerických Andách se běžně nabízí hlízy jakonu spolu s ostatními druhy ovoce a zeleniny. Mají příjemnou, nasládlou chuť, lze je konzumovat syrové, přidávat do salátů či před konzumací usušit na slunci, smažit, dusit, z hlíz se také vyrábí tzv. čipsy. Sirup získaný z hlíz lze užít jako náhradní sladidlo, vzhledem k jeho nízké energetické hodnotě je dobrou alternativou ke kukuřičnému sirupu nebo melase.

Kontraindikace:

Listy prokázaly schopnost snižovat hladinu krevního cukru. Diabetici by se měli před užitím poradit se svým lékařem a sledovat hladinu cukru v krvi. U hlízy nejsou popisovány.

Vedlejší účinky:

viz kontraindikace

Tradiční etnomedicinální léčebný předpis:

list: pro všechny výše uvedené obtíže se užívá celá nadzemní část rostliny, připravit nálev 5 gramů na litr vody, pít 3x denně šálek

hlíza: čerstvé nebo sušené části hlízy.

Bližší informace se můžete dozvědět na stránkách o standartních přípravách bylinek.

Fytoterapeutické vlastnosti:

List: hypoglykemický, antioxidant, antibakteriální, antimykotické, hepatoprotektivní

Hlíza: diabetické sladidlo, žaludeční  digestivum

Fytochemické složení:

β-karoten, β-pinen γ-cadinen, kyseliny 2,4-dikafeoylaltrarová, 2,5-dikafeoylaltrarová, 2,3,5-trikafeoylaltrarová, 2,4,5-trikafeoylaltrarová, 3-kafeoylquinová, 3,5-dikafeoyl-altrarová, 3,5-dikafeoylquinová, askorbová, ferulová, gallová, gentisová, chlorogenová, kávová, protokachetická, rosmarýnová, dále pak enhydrin, fluctuanin, inulin, melampolidy, oligofructanty, riboflavin,  sonchifolin, thiamin, tryptofan, a uvedalin, Ca, Fe, P.