Načítám...

Muña Muña

Bylina byla poprvé popsána již v XVII století španělskými kronikáři, působícími na území dnešního Peru jako bylina velmi podobná oregánu, ale s menšími lístky více jasné zelené barvy, s bílými květy podobnými kapustě, ale menšími a velmi aromatickými. Keřík dorůstající výšky až 80 cm, větvení hroznovité, listy lichozpeřené, malé, bílé pětičetné okvětní lístky, listy jsou velmi aromatické. Keře rostou volně po celém jihu peruánských And, nejčastější výskyt na sušších kamenitých stráních.

Informace o produktu

Čeleď:    Lamiaceae (hluchavkovité)          Rod:    Minthostachys           Druh:     setosa Epl.

Nativní názvy:

k´oa, orcco - muňa, arash - muňa, huycha, kon, coz, suelda con suelda

Používaná část rostliny:

nadzemní část rostliny (Herba minthostachydi) 

Domorodé užití v tradiční jihoamerické etnomedicíně při:

  • léčbě infekcí dutin a dýchacích cest, kašli, zánětu průdušek
  • problémech s trávením,
  • plynatosti, nadýmání, průjmech, kolikách
  • infekcích ledvin a močových cest
  • léčbě bronchitidy a astmatu
  • očistě organismu od plísní

Popis:

Bylina byla poprvé popsána již v XVII století španělskými kronikáři, působícími na území dnešního Peru jako bylina velmi podobná oregánu, ale s menšími lístky více jasné zelené barvy, s bílými květy podobnými kapustě, ale menšími a velmi aromatickými. Keřík dorůstající výšky až 80 cm, větvení hroznovité, listy lichozpeřené, malé, bílé pětičetné okvětní lístky, listy jsou velmi aromatické. Keře rostou volně po celém jihu peruánských And, nejčastější výskyt na sušších kamenitých stráních.

Indiánskými kmeny náhorních plošin peruánských And (Puno, Cuzco, Apurimac) je užívána především k celkové očistě organizmu a při léčbách infekcí dutin a dýchacích cest (aromatické silice uvolňují dutiny a hladké svalstvo dýchacích cest) a proti kašli, dále k léčbám infekcí močových cest, nádorů; při bolestech žaludku, břicha a při zažívacích obtížích (zácpa, koliky, nadýmání) se popíjí po jídle. Popisována jsou užití při moderaci nepravidelné menstruace, jako analgetika, antiseptika a v neposlední řadě v kombinaci se Salvia off. (šalvějí) proti parazitům (tasemnice). V kombinaci s Baccharis lanceolata (Chilca) bývá používána k potírání fraktur kostí. Proti plísním se potírá postižené místo směsí spolu s Tropaeloum tuberosum (Aňu - Aňu) a Tropaeolum peregrinum (Walpa - Walpa). Velmi populární je domorodý recept pro celkové osvěžení spolu s citrónovou šťávou. Bylina je velmi často také používána pro svůj insekticidní a larvicidní účinek při ochraně uskladněné zeleniny (nejčastěji brambor) proti škůdcům. V jižních Andách se uskutečnila řada pokusů esenciálním olejem z byliny. Prováděli je převážně veterináři např.: studie efektu oleje na kontrolu ektoparasitů různých druhů zvířat. Mimo popsané účinné látky vlastní čeledi hluchavkovitých byl nalezen pulegon, známý také jako pulegonový olej a jsou uváděny případy intoxikací při silném abusu jako abortivum.U přítomných esenciálních olejů byly popisovány mutagenní aktivity, především pak u lymfoblastů AHH-1.

Kontraindikace:

Nejsou popisovány

Vedlejší účinky:

Obsah pulegonu vylučuje užití těhotnými ženami (abortivní efekt).

Tradiční etnomedicinální léčebný předpis:

Pro výše uvedené účely se připravuje nálev z byliny, 5 gramů na litr vody. Popíjí se v průběhu dne, 3x denně šálek (3 x 300 ml).

Bližší informace se můžete dozvědět na stránkách o standartních přípravách bylinek.

Fytoterapeutické vlastnosti:

Analgetický, antihelminický (protiparazitický), antiseptický, antitussický (tlumící kašel ), aperitivní, bronchodilatační, depurativní, digestivní, emenagogní (upravující, regulující menses), expektorační, karminativní, laxativní, spasmolytický

Fytochemické složení:

Flavony, mentolové silice: mentol a jeho estery, menton, mentofuran, isomenton, pulegon, karyofylon, karvakrilacetát, spatilenon, limonen; pryskyřice, terpineol, terpeny: geraniol, cineol a linalol, isoamilický alkohol, třísloviny, Ca, P, vit. B1.

Zdroj:

  • Diccionario enciclopedico de plantas utiles del Perú, BRACK EGG A., CBC – Centro de Estudios Regionales Andinos «Bartolomé de Las Casas» , Cuzco, Perú, 1999 , ISBN 9972-691-21-0
  • Jihoamerické léčivé rostliny a jejich užití středoevropskou populací, DORAZIL M., ZF MENDELU, Lednice na Moravě, 2007
  • Manual de fitoterapia, LOPEZ VILLAR M., VARGAS VILLAVICENCIO O., Programa Nacional de Medicina Complementaria del Seguro Social de Salud - EsSalud, Lima, Perú, 2001, ISBN 9972-758-34-3
  • Plantas Medicinales Nativas del Peru, PALACIOS VACCARO W.J., Concytec, Lima, Perú, 1997, ISBN 9972-50-002-1
  • Plantas medicinales utiles en el Surandino del Perú, ROERSCH C., VAN DEN HOOGTE L., Koeltz Scientific Books, Königstein, Germany, 1998, ISBN 3-87429-369-67-2
  • Sesenta Plantas medicinales de la Amazonía Peruana, DESMARCHELIER C., WITTING SCHAUS F., eBio2000, Lima, Perú, 2000, ISBN 9972-9186-0-2
  • Vocabulario de los nombres vulgares de flora peruana, SOUKUP J. SDB, Editoria Salesiana, Lima, Perú, 1975